Čís. 3783.Nezáleží na tom, zda námitka rozepře zahájené byla zprvu skutečně odůvodněna, rozhodným jest, zda byla rozepře zahájena ještě v době rozhodnutí o námitce.(Rozh. ze dne 29. dubna 1924, R I 331/24.)V řízení o žalobě С IV 141/23 vznesl žalovaný námitku rozepře zahájené, již soud prvé stolice zamítl, rekursní soud námitce vyhověl a žalobu odmítl. Důvody: Žaloba C II 199/23, doručená žalovanému koncem října 1923, vyřízena byla právoplatně teprve usnesením rekursního soudu ze dne 19. listopadu 1923, jež doručeno stranám dne 24. listopadu 1923. Usnesením tímto byla žaloba s konečnou platností pro věcnou nepříslušnost dovolaného soudu odmítnuta a tím teprve spor ukončen. Žaloba nynější (С IV 141/23) podána byla dne 10. listopadu 1923, tedy za trvání rozepře С 11 199/23, která v té době ještě právoplatně vyřízena nebyla, jak vyplývá z toho, co svrchu bylo uvedeno. Poněvadž oba spory jsou mezi týmiž stranami, obě žaloby opřeny jsou o týž právní důvod, jak ze srovnání jich nepochybně na jevo vychází, a mají za předmět týž nárok a touž žádost, vadí projednání žaloby nynější překážka zahájení rozepře a slušelo se proto námitce vyhověti a žalobu podle §u 233 c. ř. s. odmítnouti. Neprávem uvádí první soudce, že žalovaný vznesl námitku zahájené rozepře při ústním jednání dne 29. listopadu 1923, neboť námitka tato obsažena byla již v přípravném spisu došlém k soudu procesnímu dne 21. listopadu 1923. Při ústním jednání byla námitka jen opakována. Ostatně podle §u 233 c. ř. s. nesejde na tom, kdy námitka zahájené rozepře byla vznesena, neboť na zahájení rozepře dlužno hleděti vždy z povinnosti úřední (§ 240 c. ř. s.). Rozhodnou jest doba podání druhé žaloby, následkem čehož měla býti žaloba již při vyřizování pro zahájení rozepře odmítnuta, tedy již dne 12. listopadu 1923, v době, kdy spisy С II 199/23 byly ještě u soudu první stolice a kdy ještě rekursní lhůta ohledně usnesení ze dne 2. listopadu 1923 С II 199/23, žalobu pro nepříslušnost soudu odmítající, neuplynula, takže spor dotyčný ještě právoplatně skončen nebyl a účinky zahájené rozepře tedy ještě trvaly. Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.Důvody:Nižší soudy neshodly se v odpovědi na otázku, zda má býti vyhověno námitce zahájené rozepře i tehdy, když v čase rozhodování o ní byla ona druhá rozepře již právoplatně odklizena, byť se tak stalo teprve po vznesení žaloby, po případě po písemném uplatnění této námitky. Rekursní soud posoudil kladnou odpovědí věc nesprávně po právní stránce. Účelem zákonného předpisu o námitce té je, by o jedné a téže věci nebylo mezi těmitéž stranami dvakráte rozhodnuto. Této obavy neměl právem soudce rozhodující o námitce zahájené rozepře, když této druhé pře v době jeho rozhodování již nebylo, jak se stalov tomto případě právoplatným odmítnutím první žaloby pro nepříslušnost soudu. V čase rozhodování o námitce byl tu jeden spor, totiž ten, v němž se rozhodovalo. Nezáleží na tom, že námitka byla zprvu skutečně odůvodněna, nýbrž na tom, že důvod její před rozhodnutím o ní pominul. Opačný náhled nelze vyvoditi ze zákona, uplatňujícího dle možnosti zásadu hospodárnosti sporu.