Čís. 3574.

Sudiště dle §u 88 odstavec druhý j. n. vztahuje se i na vedlejší a podružné části obchodu.
(Rozh. ze dne 4. března 1924, R II 71/24.)
Podle obsahu žaloby prodala a dodala žalující firma žalované firmě roku 1920 vinný ocet v sudech, o kterých bylo ujednáno, že zůstávají vlastnictvím žalující firmy, že žalovaná firma má je vyplaceně vrátiti, a že, nevrátí-li jich do čtyř měsíců po fakturování zboží, může žalující firma podle své volby žádati zaplacení nákupní ceny sudů téhož druhu. Žalující firma domáhala na žalované firmě zaplacení interese za dva sudy čís. 5022 a 5026 v úhrnné ceně 2960 Kč, ježto jí tyto vráceny nebyly a opírala příslušnost dovolaného soudu o fakturu ze dne 29. června 1920, která byla opatřena doložkou splatnosti a žalovatelnosti v Brně
a byla žalovanou firmou bez námitky, přijata. Soud prvé stolice (okresní soud v Brně) vyhověl námitce místní nepříslušnosti z toho důvodu, že smlouva ohledně sudů byla smlouvou o půjčku, že faktura v tomto směru byla jen konsignační fakturou a neobsahovala ceny sudů. Rekursní soud námitku místní nepříslušnosti zavrhl, protože
smlouva o vrácení sudů byla podstatnou součástí smlouvy dodávací a protože dotyčná faktura není fakturou konsignační, nýbrž fakturou o dodávce, která zevrubně udává vzájemné smluvní plnění žalované firmy. Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Rozhodnutí rekursního soudu jest v podstatě správné. Šlo o dodávku vinného octa v sudech jako obalu, které žalující firma žalované firmě jen půjčila. Faktura ze dne 29. června 1920 jest kupeckým účtem o dodávce zboží a obsahuje s přesností, pro bezpečnost obchodního styku nutnou, vzájemné plnění kupující firmy a to jak co do ceny zboží a splatnosti, tak i co do vrácení půjčených sudů. Ačkoliv tu šlo jednak o smlouvu kupní ohledně zboží, jednak o půjčku ohledně sudů, dlužno při výkladu pojmu »obchod« ve smyslu §u 88 odstavec druhý j. n. přihlížeti k hospodářskému stanovisku. Podle toho byl stranám kup octa a plnění z tohoto kupu věcí hlavní a půjčka sudů a jich vrácení jen věcí podružnou, umožňující žalobkyni dodání prodané tekutiny. Nebylo zajisté vůlí stran, aby sudiště faktury podle §u 88 odstavce druhý j. n. právě při rozhodování případného sporu o vedlejší a podřízené součásti jednotného obchodu bylo vyloučeno a jen pro hlavní plnění bylo připustilo (viz také rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 30. ledna 1919, R I 12/19, uveřejněné pod čís. 31 sbírky Vážný). Totéž dá se i ze zákona vyvoditi. Podle §u 88 odstavec druhý j. n. mohou v místě platebním podány býti všechny žaloby z dotyčného obchodu, tedy nejen žaloba o zaplacení ceny kupní, ale i o interese za sudy, které nemohou býti vráceny. Ale i kdyby se za to pokládalo, že co do předmětu žaloby platí tu odstavec prvý §u 88 j. n., mohla žaloba u soudu místa placení býti podána, protože domáhá se odškodnění za nesplnění (nikoliv řádné) splnění smlouvy.

Citace:

Rozhodnutí č. 3574. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 345-346.