Čís. 3860.


Nevadí, že v čase projevu dlužníkovy vůle, zrušiti závazek započtením vzájemné pohledávky, tato byla již promlčena, jen když nenastalo promlčení dříve, než se pohledávky střetly.
(Rozh. ze dne 13. května 1924, Rv II 181/24.)
Proti žalobě na erár o vrácení přeplatků dovozného namítl žalovaný erár započtením pohledávky z nedoplatků dopravného. Procesní soud prvé stolice uznal dle žaloby, odvolací soud žalobu
zamítl. Důvody: Odvolání tvrdí, že rozsudek jest právnicky nesprávným, vycházeje z toho názoru, že započtení pohledávek nastává teprve projevem vůle, k tomu směřujícím, a že nelze započísti pohledávku promlčenou. Výtka tato není neoprávněna. Podle §u 1438 obč. zák. ruší se pohledávky, započteni schopné, jakmile se spolu střetly. Aby tento účinek nastal, je třeba dlužníkova projevu vůle, k tomu směřujícího. Koncem ledna a počátkem února 1921 zaplatila žalobkyně dovozné z 53
zásilek a přeplatila prý 4.479 Kč 10 h a 699 marek. Žalovaný tvrdí, že přeplatek ten činil jen 9 Kč 20 h a 699 marek. Žalobkyně nedoplatila prý však na některé ze zásilek a na některé zásilky, dopravené od října do prosince 1920, 3.075 Kč 60 h a po srážce uvedených přeplatků 2.287 Kč 70 h. Pohledávka žalobkyně 4.479 Kč a 599 marek a žalovaného 3.075 Kč 60 h nebyly tedy, když se střetly, promlčené. Hodily se tedy k započtení a toto také ihned nastalo. Žalovaný uvědomil ovšem o tom žalobkyni až 17. května 1922, tedy po roce od střetnutí se oněch pohledávek, to však na věci ničeho nemění, poněvadž uvědomění toho bylo třeba jen k vyvolání účinku započtení již dříve nastalého.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Odvolací soud posoudil věc správně po právní stránce. Názor jím projevený shoduje se s judikaturou tohoto Nejvyššího soudu, vyslovenou v rozhodnutí č. j. Rv I 171/21 uveřejněném pod čís. 1082 sb. n. s., na něž se dovolatelka poukazuje. Ani rozhodnutí ze dne 16. ledna 1923, Rv I 879/22 sb. n. s., čís. 2170 není v rozporu s tímto názorem. Vždyť dovolání samo uvádí jeho znění, dle něhož účinek započtení vztahuje se na dobu, kdy se střetly vzájemné pohledávky způsobilé k započtení, byť i došlo teprve později k projevu dlužníkovy vůle, zrušiti závazek vzájemnou pohledávkou. Těmto slovům nechce dovolání rozuměti, jinak by nekladlo důraz na to, že v čase projevu vůle dlužníkovy byla vzájemná pohledávka promlčena. Pro rozhodnutí věcí postačí zjištění, že promlčení nenastalo před tím, než se pohledávky střetly, neboť tato doba je směrodatnou pro posouzení účinku započtení; nezáleží proto na tom, co se stalo později.
Citace:
Rozhodnutí č. 3860. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 774-775.