Čís. 3709.
Dostavil-li se k prvému roku zástupce strany bez plné moci, jest jemu uložiti, by do lhůty plnou moc předložil. Neučiní-li tak, lze vydati rozsudek pro zmeškání a to bez nového ústního líčení. Stačí, že návrh žalobcův na vydání rozsudku pro zmeškání byl učiněn u původního roku.
(Rozh. ze dne 9. dubna 1924, Rv II 46/24.)
K řízení o žalobě na okresním soudě dostavil se žalobce a právní
zástupce žalované, jenž však nevykázal plné moci. Žalobce navrhl vydání rozsudku pro zmeškání. Prvý soudce uložil zástupci žalované, by do osmi dnů předložil plnou moc, a, když se tak nestalo, žalobě bez dalšího rozsudkem pro zmeškání vyhověl. Odvolací soud rozsudek potvrdil. Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dovolatelka uplatňuje proti rozsudku odvolacího soudu formálně
dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§ 503 čís. 4 c. ř. s.), ve skutečnosti však dovolací důvod vadného řízení (§ 503 čís. 2 c. ř. s.). Vytýkanou vadu spatřuje v tom, že rozkaz k dodatečnému předložení plné moci byl dán procesním soudem jejímu zástupci, nikoli jí
přímo a míní, že procesní soud měl první rok odročiti k předložení plné moci. Teprve, kdyby žalovaná jí při něm nebyla předložila, mohl prý žalobce navrhnouti vydání rozsudku pro zmeškání. Tento rozsudek prý měl býti prohlášen ústně a neměl býti vydán jenom písemně. To prý odporuje zásadě ústnosti civilního řádu soudního. Dle obsahu dovolání míní, že odvolací soud setrval při těchto vadách procesního soudu. Dovolání není odůvodněno. Advokáti a jiní zmocněnci mají při prvním procesním úkonu, který ve sporné věci předseberou, prokázati své zmocnění listinou (§ 30 c. ř. s.) a procesní úkony, na základě procesní plné moci zmocněncem předsevzaté, mají proti odpůrci týž účinek, jako by je strana sama byla předsevzala (§ 34 c. ř. s.). Kdo chce za některou stranu zakročiti, aby provedl jednotlivé nutné procesní úkony, avšak nemůže prokázati daného zmocnění, může býti soudem prozatím připuštěn jako zmocněnec. Soud má spolu naříditi, by plná moc, k těmto procesním úkonům opravňující, byla dodatečně předložena nebo schválení strany bylo prokázáno a má až do vypršení lhůty, k tomu ustanovené, nevydati rozhodnutí neb opatření, které by mělo býti vydáno. Pak-li by lhůta tato marně prošla, budiž postupováno beze zřetele k onomu zakročení (§ 38 c. ř. s.). V tomto případě se k prvnímu roku nedostavila žalovaná, ale dostavil se za ni advokát bez plné moci. Soud mu nařídil, aby předložil do 8 dní plnou moc, jinak že bude dle návrhu žalující strany vydán rozsudek pro zmeškání. Plná moc nebyla předložena v povolené lhůtě a procesní soud vydal na to písemně rozsudek pro zmeškání. Ve sporu nebyla projevena pochybnost, že žalobce podal při prvním roku návrh na vydání rozsudku pro zmeškání. Podle uvedených předpisů nahražovala intervence advokáta žalované strany při prvním roku její vlastní přítomnost jenom pod podmínkou, že týž dodatečně předloží plnou moc, soud jednal s ním, ne se žalovanou. Připustiv ho prozatím k jejímu zastupování, musel při tom (§ 38 c. ř. s.)
naříditi, aby plná moc byla předložena. To mohl naříditi jenom jemu, nikoli straně (srovnej: Hora, Československé civilní právo procesní, díl II. strana 69), a když to učinil, musel sečkati s rozhodnutím o návrhu žalobcovu na vydání rozsudku pro zmeškání. Rozsudek mohl býti vydán písemně bez nového ústního jednání. To plyne z předpisu §u 415 c. ř. s. Tento předpis není obmezen jenom na případy, kdy po skončení řízení v první stolici se provádějí důkazy, nýbrž platí pro všecky případy, kdy rozsudek nemohl býti vydán hned po skončeném jednání.
V tomto případě nemohl soud rozhodnouti ihned při jednání o návrhu na vydání rozsudku pro zmeškání, protože nebylo jisto, zdali zástupce žalované za ni intervenoval právem či neprávem, a zdali ona první rok zmeškala. Mínění dovolatelčino, že procesní soud měl jednání odročiti k předložení plné moci zástupce žalované, a že žalobce mohl teprve při odročeném jednání navrhnouti vydání rozsudku pro zmeškání, nemá opory v zákoně. Procesní soud jednal tedy správně, když uložil předložení plné moci pouze zástupci žalované, i když po marném uplynutí
ustanovené lhůty vydal rozsudek písemně bez nového ústního jednání. Proto také jednal správně odvolací soud, když nevyhověl návrhu žalované, aby rozsudek prvého soudu zrušil a tomuto nařídil, aby dal žalované přímo rozkaz k předložení plné moci jejího zástupce.