Čís. 3958.

Žaloba dle čl. 42 uv. zák. k c. ř. s.
Na tom, kdo se domáhá vyjevovací přísahy o jmění, jest, by osvědčil, že jest tu skutečně nějaké jmění.
(Rozh. ze dne 11. června 1924, Rv I 504/24.)
Žalobě, domáhající se na žalovaných, by udali, co jest jim známo o jmění po Antonínu S-ovi, a, by složili přísahu o tom, že jejich údaje jsou správné, procesní soud prvé stolice vyhověl, odvolací soud žalobu zamítl.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dovolatel vytýká odvolacímu soudu, že se uchyluje od zjištění první stolice, nemaje prokázáno, že tu byl nějaký majetek po Antonínu S-ovi, že však nezjistil opaku. Z toho odvozuje, že jest domněnka, že Antonín S. zanechal nějaký majetek na hotovosti, a že více není potřebí k opodstatnění žaloby dle článku 42 uvoz. zák. k civil. řádu soudnímu, a také, že jest domněnka, že žalovaní vědí o tomto majetku. Odvolací soud, opakovav důkazy dle §u 488 c. ř. s., byl oprávněn, uchýliti se od zjištění soudu prvé stolice a učiniti samostatná zjištění. S těmi se však dovolatel rozchází, neboť odvolací soud zjistil, že nebylo dosvědčeno, že po Antonínu S-ovi zůstala větší částka, která nebyla pojata do jeho pozůstalosti, dále, že nebylo dosvědčeno, že peníze ty vzala jeho manželka Anna S-ová do nemocnice v T., a že je ještě měla v den svého úmrtí. Pokud se dovolatel rozchází se zjištěními odvolacího soudu, neprovádí uplatněného důvodu po zákonu. Jinak sluší uznati, že odvolací soud posoudil spornou věc po právní stránce správně, rozhodnuv o žalobním návrhu zamítavě; neboť, bylo-li zjištěno, že nějaké jmění, o němž, nebo o jehož zatajení nebo zamlčení a, co je o tom známo, má býti přísaháno, vůbec neexistuje, plyne z toho bezdůvodnost žaloby, opírající se o předpis čl. 42 uvoz. zák. k с. ř. s.

Citace:

č. 3958. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 924-925.