Čís. 3799.

Odpůrčí řád.
Odpůrčí spory nenáležejí k výlučné příslušnosti sborových soudů
prvé stolice. Pro věcnou příslušnost jest rozhodnou pohledávka, pro niž se vymáhá odpůrčí nález.
Jakékoliv jednání o zajištění věna ve formě jiné než notářským spisem jest po zákonu právně bezúčinné.
(Rozh. ze dne 30. dubna 1924, Rv I 288/24.)
Žalobce domáhal se na žalované zjištění, že zajištění věna 25000 Kč pro žalovanou jest bezúčinným vůči pohledávce 5000 Kč, příslušející žalobci proti manželi žalované Antonínu K-ovi. Žaloba byla zadána na okresním soudě, jenž jí vyhověl. Odvolací soud rozsudek potvrdil. Důvody: Odvolatelka vytýká zmatečnost, jelikož soud rozhodl ve věci, ač není druhově příslušným. K odůvodnění této výtky uvádí odvolatelka, že okresní soud k rozhodování této rozepře jest věcně nepříslušným proto, že předmětem jest zjištění, že zajištění věna 25000 Kč pro žalovanou jest vůči pohledávce 5000 Kč s přísl. žalobci proti manželi žalované Antonínu K-ovi příslušející, bezúčinným a že
tato pohledávka s příslušenstvím přesahuje 5000 Kč, takže příslušným k rozhodování v této věci jest soud krajský. Není však tu vytýkané zmatečnosti. Zmatečnost byla by tu podle §u 477 čís. 3 c. ř. s., kdyby rozsudek vynesen byl soudem, který ani výslovnou dohodou stran nemohl by se státi příslušným pro rozepři, čehož v tomto případě není. Prvý soudce také zcela správně zamítl námitku věcné nepříslušnosti. Ve sporu jde o žalobu odpůrčí a předmět sporu byl žalobcem oceněn na 5000 Kč. Dle §u 56 odstavec druhý j. n. jest ocenění v tomto případu správné a nelze proti němu nic namítati (§ 60 j. n.). Ostatně jde o pohledávku 5000 Kč, ohledně které jest odporováno zajištění věna pro žalovanou. Vzhledem k ustanoveni §u 54 j. n. nelze příslušenství pohledávky pro výpočet hodnoty předmětu sporu připočítávati.
Podle §u 3 čís. 3 odpůrčího řádu jest zajištění věna odporovatelno, bylo-li předsevzato v posledních dvou letech před žalobou a nebyl-li dlužník k zajištění zavázán smlouvou, uzavřenou při sňatku nebo při vyplacení věna. Jak bylo prvým soudem zjištěno, vloženo bylo dne 8. května 1923 dle snímku ze spisu notářského ze dne 22. února 1923 na dům připsaný knihovně manželu žalované Antonínu K-ovi právo zástavní za věno žalované 25000 Kč. Sňatek uzavřel Antonín K. se žalovanou již 9. listopadu 1922 a, jak svědectvím Antonína K-a prvý soudce zjistil, bylo před sňatkem ujednáno ústně, že manžel dá žalované buďto zajistiti knihovně 25000 Kč nebo že jí postoupí polovici domu, svědek obdržel po sňatku od své tchýně hotově 17000 Kč a krám v ceně 3000 Kč a žalovaná na výbavu 5000 Kč, notářský spis však o tomto věně nebyl sepsán ani při sňatku ani při vyplacení věna, nýbrž teprve po vyplacení věna v únoru 1923. Z těchto zjištěných okolností vychází na jevo, že jsou tu podmínky odporovatelnosti podle §u 3 čís. 3 odpůrčího řádu, zejména též proto, že ústní slib zajištění věna při sňatku není závazným, neboť smlouvy mezi manžely vyžadují k platnosti formy notářského spisu a omluva žalované, uvádějící důvod, pro který notářský spis teprve později byl sepsán, jest nerozhodnou, neboť jen zajištění věna, ke kterému byl by býval manžel zavázán smlouvou, uzavřenou při sňatku nebo při zřízení věna, nebylo by odporovatelným. Nerozhodnou jest též okolnost, že žalobcova pohledávka v době podání žaloby knihovně nebyla zjištěna.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání ve věci samé a odmítl je,
pokud uplatňovalo zmatečnost řízení.
Důvody:
Dovolání uplatňuje jako dovolací důvod zmatečnost řízení, jeho neúplnost a nesprávné právní posouzení věci (§ 503, čís. 1, 2 a 4 c. ř. s.). Pro nepříslušnost soudu prvé stolice bylo by celé řízení i s rozsudky nižších stolic zmatečným jen tehdy, kdyby napadený rozsudek byl vynesen soudem, který se ani výslovnou dohodou nemůže státi příslušným pro tuto rozepři (§ 477, čís. 3, c. ř. s.). Než o takový případ tu nejde. Není právního předpisu, jímž by odpůrčí žaloby byly výlučně přiděleny sborovým soudům první stolice. Mohly by tudíž strany — i kdyby bylo správným, jak dovolání míní, že předmět sporu převyšuje 5000 Kč, — podle §u 104 j. n. rozepři platně přenésti na okresní soud, takže by ani tehdy nebylo vytýkané zmatečnosti. V pravdě však byl okresní soud pro tuto rozepři i bez toho skutečně příslušný, jak nižší stolice v podstatě správně dolíčily. Není proto lze dovolání v tomto směru dáti za
pravdu a ježto z jeho vývodů je snadno seznati, že strana žalovaná jimi — jak také již v odvolání — se jen snaží, uplatňujíc jmenovitě sice zmatečnost řízení, vyvrátiti v pravdě rozhodnutí o příslušnosti soudu, avšak rozhodnutí o příslušnosti soudu, třebaže bylo pojato do rozsudku, svou podstatou je pouhým usnesením a proti shodným usnesením nižších stolic podle §u 528 c. ř. s. není opravného prostředku, slušelo dovolání v této části odmítnouti.
Právní názor dovolatelky, že k odvrácení následků §u 3, čís. 3, odp. řádu stačí, když zajištění věna bylo ujednáno třeba také jinak než notářským spisem, je mylným. Jednání o zajištění věna je počítati mezi ujednání svatebních smluv (§ 1217 obč. zák.) a vyžaduje proto podle zákona ze dne 25. července 1871 ř. zák. čís. 76 formu notářského spisu. Toť odůvodněno též úvahou, že zajištění věna zahrnuje v sobě uznání věna i vůči třetím osobám, že těmto může býti značně na újmu, a že patrně z těchže úvah podle §u 1 lit. c) cit. předpisu je zachování formy notářského spisu dokonce ještě výslovně předepsáno pro potvrzení o přijetí věna. Je tudíž jakékoli jednání o zajištění věna v jiné formě než notářským spisem po zákonu právně bezúčinné. Důvod, proč notářský spis nebyl zřízen, je pro nepominutelnost tohoto předpisu bez významu právě tak, jak následky jeho nedostatku pro súčastněné osoby, neboť zákon v tomto směru nerozeznává. Právem proto uznaly nižší soudy, že zajištění věna odvolatelky je podle §u 3, čís. 3 odp. ř. odporovatelno.

Citace:

č. 3799. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 680-682.