Čís. 3804.

Dopravní řád železniční.
Vážení zboží železnicí děje se výhradně za účelem řádného splnění nákladní smlouvy. Použije-li strana výsledků vážení k jiným účelům, činí tak na vlastní vrub.
K důkazu o ztrátě zboží stačí sice zjištěný rozdíl váhy, zjištěný stanici zasílací a stanicí dodací, důkaz ten však může dráha vyvrátiti protidůkazem, že vážení bylo nesprávné.
(Rozh. ze dne 30. dubna 1924, Rv II 53/24.)
Žalující firma přednesla, že zaplatila přepravovaný ječmen podle
váhy, zjištěné drahou na přijímací stanici v Žigardě, totiž za 10976 kg, že však do Bohumína došlo jenom 9800 kg, takže utrpěla škodu za nedodaných 1176 kg částkou 3939 Kč 60 h, jejíž náhrady domáhala se na dráze. Oba nižší soudy uznaly dle žaloby. Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a vrátil věc odvolacímu soudu, by ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Požadujíc náhradu škody, neuvádí žalobkyně určitě, zda utrpěla ji
tím, že se 1176 kg ječmene za přepravy ztratilo, či že stanice Žigard o tolik chybně více navážila, než bylo skutečně ku přepravě odevzdáno, nýbrž pokládá železnici v obou případech povinnou k náhradě. Názor tento nelze pokládati za správný. Železnice není veřejně pověřeným ústavem k vážení podle zákona ze dne 19. června 1866, čís. 85 ř. zák. a neručí za správnost svého vážení v každém směru. Vážení železnicí děje se výhradně za účelem řádného splnění nákladní smlouvy, a jest proto její ručení za správnost vážení omezeno účelem a obsahem této smlouvy. Použije-li strana výsledku vážení k jiným účelům, činí tak na vlastní vrub a nebezpečí. Ani z předpisu §u 1295 obč. zák. a §u 58 žel. dopr. ř., ani z §u 95 žel. dopr. ř. nelze dovoditi ručení dráhy také za škody, které si strana takovým s nákladní smlouvou nesouvisejícím vlastním jednáním sama způsobí. Mezi škodou, kterou žalující firma utrpěla snad tím, že zaplatila ječmen podle váhy mylně železnicí zjištěné, a mezi nákladní smlouvou není potřebné přímé příčinné souvislosti, a není jí proto ani mezi uvedenou škodou a zaviněním dráhy. Škoda takto žalující firmě vzešlá nevznikla z jejího právního poměru k žalovanému eráru, pročež nemůže býti erár odsouzen k její náhradě. Zažalovaná náhrada škody může býti žalující firmě přisouzena jenom podle §u 84 žel. dopr. ř., totiž jenom potud, pokud vzešla skutečnou a nikoliv jen fiktivní ztrátou zboží za přepravy. K důkazu této ztráty, jenž náleží žalující straně, stačí sice zjištěný rozdíl váhy na stanici zasílací a na stanici dodací, neboť podle §u 61 (4) žel. dopr. ř. a contr. jsou dotyčné zápisy železnice v nákladním listě důkazem proti ní, tento důkaz může však býti vyvrácen protidůkazem, že vážení bylo omylné. Dráha nemůže býti činěna zodpovědnou za škodu, která skutečně nevznikla, a za zboží, jehož nepřevzala k dopravě. Ani prvý ani odvolací soud nezjišťují však skutkově, zdali ječmen ztratil za přepravy na váze. Oba soudy omezují se na tvrzení, že dráha ručí za váhu, kterou sama zjistila, a odvolací soud dokládá, že se dráze nezdařil nezvratný důkaz, že úbytek na váze nevzešel ani krádeží ani vloupáním. Tím zjišťuje odvolací soud sice skutkově, že dráha neprovedla protidůkazu, že zboží za přepravy neubylo, nezjišťuje však, že úbytek zboží za přepravy nastal, na čemž jedině záleží. Odvolacímu soudu bylo uvážiti nikoliv, zdařil-li se eráru protidůkaz, že zboží za přepravy neubylo, nýbrž zdali vzhledem k uvedeným protidůkazům možno pokládati za zdařený důkaz, náležející žalující firmě, totiž že se část zboží za přepravy ztratila. Nedostatek tohoto skutkového zjištění jest vadou řízení, pro kterou nelze spolehlivě rozhodnouti, zda jest erár podle §u 84 žel. dopr. ř. povinen k náhradě zažalované škody.

Citace:

č. 3804. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 688-689.