Čís. 3542.

Daň z obratu (zákon ze dne 12. srpna 1921, čís. 321 sb. z. a n).
Byla-li 1% daň z obratu již zakalkulována v přejímací ceně za obi- liny a zákonem ze dne 12. srpna 1921, čís. 321 sb. z. a n., nebyla zvýšena daňová sazba, není dodavatel oprávněn požadovati na odběrateli ještě další 1% z důvodu daně z obratu.
(Rozh. ze dne 26. února 1924, Rv II 735/23.)
Žalobu, jíž domáhal se prodatel na kupiteli zaplacení daně z obratu za dodané obiliny, procesní soud prvé stolice zamítl, odvolací soud jí vyhověl.
Nejvyšší soud obnovil rozsudek prvého soudu.

Důvody:

Odvolací soud zjistiv, že při určení přejímacích cen za obilí sklizně roku 1921 byla již 1 % ní daň z obratu do přejímacích cen, uvedených v §u 2 (3) vládního nařízení ze dne 30. června 1921, čís. 224 sb. z. a n., zakalkulována, vyslovil mylný právní názor, že žalobce jest přes to podle §u 12 zákona ze dne 12. srpna 1921, čís. 321 sb. z. a n. oprávněn, požadovati na žalovaném zaplacení l%ní daně z obratu z veškerých dodávek, poněvadž jednak zakalkulování do přejímacích cen nestalo prý se po vydání zákona o dani z obratu, čís. sb. z. a n. 321/1921 a jednak prý nejsou přejímací ceny za obilí sklizně roku 1921 daně z obratu sproštěny. Odvolací soud si však neuvědomil rozdíl mezi §em 12 zákona ze dne 11. prosince 1919, čís. 658 sb. z. a n., jenž platil až do 30. září 1921 a dle něhož nebyl podnikatel oprávněn účtovati zvláště daň z obratu osobě, mající nárok na dodávku, a mezi §em 12 pozdějšího zákona ze dne 12. srpna 1921, čís. 321 sb. z. a n., kterým toto oprávnění podnikateli bylo jíž přiznáno. Při dodávkách, ujednaných za působnosti zákona čís. sb. z. a n. 658/1919, byla daň z obratu přirozeně podnikatelem již zakalkulována do kupní ceny, když nesměla býti zvláště účtována (srov. spis Dra K. Engliše: »Daň z převodu statků a z pracovních výdonů a daň přepychová«, při §u 12 zákona). Od působnosti nového zákona, t. j. od 1. října 1921, bylo sice ustanovením §u 12 zákona ze dne 12. srpna 1921, čís. 321 sb. z. a n. dovoleno podnikateli jako platiteli daně z obratu při dodávkách, smluvených ještě za působnosti starého zákona, avšak podléhajících již podle §u 10 nového zákona č. 321/1921 vyšší sazbě daňové, přesunouti na odběratele tuto vyšší daň z obratu, směl však zvýšiti smluvenou trhovou cenu jen o rozdíl zvýšené sazby daňové a byl povinen toto zvýšení trhové ceny příjemci dodávky řádně súčtovati (§ 49 (4) cit. zák. čís. 321/1921), nesměl však na příjemci požadovati více. V tomto případě šlo sice o dodávku t. zv. kontingentního obilí ve smyslu vládního nařízení ze dne 30. června 1921, čís. 224 sb. z. a n., pro něž byly stanoveny zvláštní ceny přejímací 190 Kč za 100 kg pšenice a žita a 185 Kč za 100 kg ječmene, bylo však odvolacím soudem zjištěno, že i zde byla již jedno-procentní daň z obratu zakalkulována do přejímací ceny a byla tedy zároveň s kupní cenou přesunuta na příjemce dodávky jako plátce. Ustanovením §u 10 zákona čís. 321/1921 nebyla sazba daňová při dodávkách zemědělských výrobků,
o něž ve sporu jde, vůbec zvýšena, nýbrž ponechána, jako v dřívějším zákone, sazbou 1 % ta úplaty. Byla-li však l%ní daň z obratu zahrnuta již v ceně přejímací za obiliny a novým zákonem sazba daňová zvýšena nebyla, není žalobce oprávněn, kromě stanovené přejímací ceny požadovati na žalovaném ještě další 1% z této ceny z důvodu daně z obratu, neboť takto by příjemce dodávky musel platiti daň z obratu dvakráte a to jednou v přejímací ceně a podruhé ještě zvláště z ceny trhové, včetně 1% daně obratové, tedy ještě sazbou vyšší než 1% a žalobce jako podnikatel (dodavatel zboží) by byl bezdůvodně obohacen o zažalovaných 3 398 Kč 47 h, poněvadž sám jako platitel daně by jí platil pouze jednou (§ 5 čis. 1 cit. zákona). Právní názor odvolacího soudu příčí se duchu zákona, který připustil přesunuti daně z obratu podnikatelem na příjemce dodávky pouze v té výši, v jaké ji podnikatel sám platiti byl povinen (§§ 5, 10, 11, 12 zákona ze dne 12. srpna 1921, čís. 321 sb. z. a n.). Odvolací soud doličuje povinnost žalovaného k opětnému placení l%ní daně z obratu jen z doslovu §u 12 cit. zák., dle něhož podnikatel může odběrateli dodávky daň obratovou zvláště účtovati, přehlíží však, že v tomto případě šlo o dodávku, ještě před účinností nového zákona o dani z obratu úřadem uloženou, a zřejmě ani nedbá rozhodného skutkového zjištění, že 1% daň z obratu byla tu již do přejímací ceny obilin započítána. Na věci ničeho nezmění, zda byla l%ní daň z obratu zakalkulována do přejímacích cen obilin dříve, než zákon ze dne 12. srpna 1921, čís. 321 sb. z. a n. nabyl účinnosti, neboť postup takový vyhovoval ustanovení §u 12 zákona čís. sb. z. a n. 658/1919, v té době plativšího a také v §u 49 (4) a (5) nov. zákona ze dne 12. srpna 1921, čís. 321 sb. z. a n. bylo na takové případy pamatováno přechodními předpisy o přípustnosti zvýšení nebo snížení trhových cen zjednaných před působností tohoto zákona, pokud nový zákon obsahoval odchylné sazby daňové oproti zákonu dřívějšímu.

Citace:

Rozhodnutí č. 3542. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 301-303.