Čís. 3885.Povinnost nemanželského otce tuzemce, platiti výživné, jest posuzovati dle práva tuzemského, třebas dítě bylo příslušníkem cizího státu.Nemanželský otec, bydlící v tuzemsku, jest povinen platiti dítěti, bydlícímu v cizozemsku, výživné v Kč. (Rozh. ze dne 21. května 1924, Rv I 255/24.)Žalovaný, tuzemský inženýr a majitel elektrotechnického závodu, uznal před říšskoněmeckým soudem otcovství k dítěti, zrozenému z venkovské šičky, a zavázal se v roce 1913 platiti na dítě čtvrtletně 90 marek. Ježto byl za dobu od roku 1914 do 28. září 1922 v prodlení s placením výživného, domáhalo se nemanželské dítě na otci jednak zaplacení dlužného výživného v markách, jednak na dále výživného 300 Kč měsíčně. Oba nižší soudy přiznaly dítěti dlužný peníz v markách a na dalším výživném prvý soud 50 Kč, odvolací soud 100 Kč měsíčně, vycházejíce při určení výše výživného z ustanovení §u 1708 něm. obč. zák., dle něhož výše výživného řídí se společenským stupněm a životním postavením nemanželské matky.Nejvyšší soud k dovolání žalovaného zrušil rozsudek odvolacího soudu a uložil mu, by ve věci dále jednal a znovu rozhodl.Důvody:Náhled nižších soudů, že spornou věc jest řešiti dle předpisu hmotného práva, platícího v Německu, jest právně mylným. Běží tu o plnění zákonných povinností otcovských, kotvících v právu rodinném, a pro rozsah těchto povinností jest rozhodným právní řád státu, jehož příslušníkem byl otec v době narození dítěte. V tomto případě není o tom sporu, že žalovaný v době narození dítěte i dosud je státním příslušníkem československým a jest tudíž výživné jeho nemanželskému dítěti vyměřiti nikoli dle ustanovení §u 1708 německého obč. zák., jak mylně mají za to nižší soudy, nýbrž podle předpisů práva tuzemského. Pro posouzení otázky přiměřenosti výživného jest tu tedy použiti ustanovení §u 166 obč. zák. a nemá rozhodujícího významu ani nižší společenský stupeň ani životní postavení nemanželské matky dítěte (venkovské šičky) jako v právu německém (§ 1708 něm. obč. zák.), nýbrž rozhodnými jsou tu majetkové poměry a příjmy žalovaného nemanželského otce, jenž v prvé řadě jest nemanželskému dítěti výživným povinován. Žalovaný jest spolumajitelem elektrotechnického obchodního závodu, a výtěžek z tohoto podniku, jsoucího zdrojem jeho příjmů, plyne mu v měně československé a podle těchto příjmů jest právě ve smyslu §u 166 obč. zák. vyměřiti výživné. Nižší soudy správně posoudily věc, uznavše, že žalovaný má plniti výživné v měně českoslov., neboť tato jest v plništi jeho zákonných povinností (v Karl. Varech) běžným platidlem (§§ 905 a 1420 obč. zák. novel. znění). Mylným jest tedy názor dovolatelův, že může býti odsouzen pouze k plnění v německých markách, a netřeba se jeho dovolacími vývody o této otázce již ani podrobněji zabývati. Nižší soudy, vycházejíce z nesprávného právního názoru, že v tomto případě jest použiti ustanovení hmot- ného práva německého (§u 1708 něm. obč. zák.) a žalobkyni vyměřiti výživné podle životních poměrů a postavení nemanželské matky, nezjistily skutkových okolností, potřebných pro posouzení majetkových poměrů a příjmů nemanželského otce, ač v žalobě byly o těchto okolnostech nabídnuty důkazy.