Čís. 3710.
Při projednávání pozůstalosti po společníku veřejné obchodní společnosti jest společnost povinna, by předložila zevrubný výpočet zůstavitelova podílu na jmění společnosti ke dni úmrtí a, jsou-li k pozůstalosti povoláni nezletilí dědici, by předložila přesnou likvidační bilanci
o skutečném majetku společnosti.
(Rozh. ze dne 15. dubna 1924, R I 238/24.)
Pozůstalostní soud nařídil veřejné obchodní společnosti, jejímž byl zůstavitel společníkem, by předložila přesnou likvidační bilanci o jeho společenském podílu a vypočetla jeho podíl na jmění společnosti. Rekursní soud k rekursu společnosti napadené usnesení
potvrdil.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu společnosti.
Důvody:
Napadenému usnesení, jimž bylo potvrzeno usnesení prvního soudu, pokud se týče jímž byl potvrzen poukaz soudního komisaře v pozůstalostním řízení po Osvaldu R-ovi, veřejném společníku stěžující si společnosti, aby stěžovatelka předložila přesnou likvidační bilanci o společenském podílu Osvalda R-a a vypočetla jeho podíl na jmění společnosti, vytýká stěžovatelka zřejmou protizákonnost a rozpor se spisy
(§ 16 nesp. říz.), leč neprávem. Pokud jde o zřejmou nezákonnost, kterou spatřuje stěžovatelka v tom, že jí bylo uloženo předložiti bilanci ohledně podílu Osvalda R-a, ačkoli prý této své povinnosti (§ 106 nesp. říz.) již vyhověla, není tato výtka stěžovatelčina opodstatněna. Stěžovatelka předložila toliko opis bilančního kvóta a výpis z konta zisku a ztráty, ale jak tento opis, tak i výpis pořízeny jsou ke dni 25. prosince 1922 a nikoli ke dni úmrtí Osvalda R-a, to jest k 9. květnu 1922.
Podle §u 106 odstavec prvý nesp. říz. jest však předložiti účetní uzávěrku o podílu zemřelého společníka ke dni úmrtí. Oznámila-li stěžovatelka do protokolu ze dne 25. června 1923, že kapitálové konto
Osvalda R-a činí ke dni 9. května 1922 411864 Kč 49 h, nevyhověla tím předpisu §u 106 nesp. říz., neboť tento § má zřejmě na mysli účetní
uzávěrku, zřízenou tak, aby ji bylo lze přezkoumati. Konečná číslice, kterou stěžovatelka z kapitálového konta Osvalda R-a oznámila, bez udání složek, jichž jest výslednicí, není takovou účetní uzávěrkou (čl. 29
obch. zák.). Vzhledem k tomu, že se tak dosud nestalo, právem a nikoli proti zákonu byla stěžovatelka vyzvána, aby bilanci předložila. Neprávem také spatřuje stěžovatelka zřejmou nezákonnost v tom, že jí bylo uloženo předložiti likvidační bilanci. Tu jest předeslati, že za dědice po Osvaldu R-ovi jsou povolány nezletilé děti bratra zůstavitele Valtera R-a. Po rozumu §u 92 odstavec druhý čís. 1 nesp. říz. jest v takovém případě sepsati inventář z úřední povinnosti. Podle §u 97 nesp. říz. má inventář obsahovati přesný a úplný seznam veškerého movitého i nemovitého jmění, v jehož držení se zůstavitel v čas smrti nalézal a musí inventář obsahovati cenu zůstaveného majetku v době úmrtí. Aby tomuto požadavku bylo vyhověno, nestačí, aby, jde-li o pozůstalost společníka veřejné obchodní společnosti, pojat byl do inventáře podíl
společníka ve společnosti podle toho, jak se jeví na kapitálovém kontě společníkově. Uzavírka kapitálového konta není totiž než výpočet podle obchodních knih, oč se jmění společníka v tu kterou dobu účastenstvím jeho ve společnosti zvětšilo nebo zmenšilo (čl. 106 obch. zák.) a nevyjadřuje vždycky pravého stavu podílu, to jest podle skutečného majetku společnosti. Má-li tedy §u 97 nesp. říz. inventář odpovídati, nutno
pojati do něho podíl společníka podle skutečného jmění společnosti a k tomu cíli nutno předložiti uzavírku o podílu společníkově zřízenou dle tohoto skutečného majetku společnosti. To plyne též z ustanovení
čl. 130 obch. zák., neboť dle tohoto čl. platí jako pravidlo, že, vypadne-li
jeden ze společníků veřejné obchodní společnosti, jest určiti jeho podíl, jenž pak vyplacen býti má, podle skutečného stavu majetku společnosti v době vypadnutí společníka. Vzhledem k uvedeným ustanovením zákona není tedy proti zákonu, bylo-li stěžovatelce uloženo předložiti
likvidační bilanci o podíle Osvalda R-a, čímž jest (Staub-Pisko ai 1908
I. díl str. 138 a 357) rozuměti bilanci, zřízenou podle skutečného majetku společnosti. Dotyčné usnesení jest i tím plně ospravedlněno, že účastníci v pozůstalostním řízení projevili v protokolech ze dne 12. července 1923 a ze dne 24. července 1923 pochybnosti o správnosti stěžovatelčina údaje o výši podílu Osvalda R-a. Že bylo uloženo předložiti likvidační bilanci stěžovatelce a nikoli dědicům, není rovněž zřejmou protizákonností. Okolnost, že se zřízením likvidační bilance budou po případě spojeny větší náklady, nepadá na váhu, ježto podle §u 111 nesp.
říz. útraty inventury postihují pozůstalostní podstatu a že by bilanci předložiti nesmělo býti uloženo společnosti, neplyne ani z §u 106 nesp. říz. ani z jiných ustanovení zákona (srovnej § 1199 a 1206 obč. zák. a čl. 28 a násl. a 105, 130 obch. zák.).