Čís. 3972.

V mimosporném řízení má se doručování díti z úřadu, pro způsob doručování zůstal v platnosti i nadále § 6 nesp. říz. Nařídil-li soud doručení modrým lístkem, nabývá usnesení účinnosti vůči účastníku teprv, když mu bylo doručeno do vlastních rukou.
(Rozh. ze dne 12. června 1924, R I 459/24.)
V řízení o zajištění půdy drobným pachtýřům odmítl rekursní soud rekurs drobných pachtýřů pro opožděnost. Důvody: Podle §u 89 с. ř. s. a §u 211 jedn. ř. přísluší ovšem soudu, by určil způsob doručení; avšak v tomto případě nebylo třeba doručení k vlastní ruce, jak se stalo, poněvadž nejde o případy, které §§ 106 a 108 c. ř. s. předpokládají, nýbrž jde o doručení náhradné, jehož platnost není závislou na tom, by podání, jež jest doručiti, došlo do rukou strany, pro kterou jest určeno. Naopak předpis §u 102 c. ř. s. připouští, nebyla-li osoba, které má býti doručeno, zastižena doma, že doručení může se státi účinně každé dorostlé domácí osobě, a, není-li to možno, pronajímateli v domě bydlícímu nebo dozorčí osobě od něho ustanovené. Z toho důvodu nelze na udání žádosti o nové doručení usnesení vzíti zřetel, doručení ze dne 29. a 30. září 1920 jest míti za platné a rekurs jest pokládati za opožděný. Na věci ničeho nemění, že usnesení bylo znovu doručeno a že stížnost byla podána ve lhůtě, počítané od tohoto nového doručení, poněvadž na pravoplatnost rozhodnutí jest hleděti z povinnosti úřední a, neodmítl-li opožděnou stížnost soud prvé stolice, jest tak učiniti soudu rekursnímu (§ 523 c. ř. s.).
Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a nařídil rekursnímu soudu, by o rekursu do usnesení prvého soudu znovu jednal a rozhodl.
Důvody:
Jak z důvodové zprávy k §u 88 zákona o org. soudů plyne, došla jeho předpisem pouze výrazu zásada, do té doby v §u 213 soudní instr. obsažená, a v §u 87 c. ř. s. vyslovená, že i v mimosporném řízení má se doručování díti z moci úřední, naproti tomu však pro způsob doručování zůstal v platnosti i dále předpis §u 6 cís. patentu ze dne 9. srpna 1854, čís. 208 ř. zák. Dle spisů prvý soud, jsa k tomu tímto zákonným ustanovením a §em 211 jedn. řádu oprávněn, nařídil, aby jeho usnesení ze dne 27. září 1920 bylo doručeno stěžovatelům modrým lístkem doručným, což znamená dle §u 212 odstavec třetí jedn. řádu, že se tak mělo státi k vlastním rukám. Stěžovatelé v žádosti ze dne 25. března 1924, v níž navrhují, aby jim ono usnesení bylo doručeno, namítají, že jim dosud toto usnesení nebylo doručeno, a že jejich podpisy na zpátečních lístcích s datem 29. a 30. září 1920 nejsou jejich vlastnoručními. Kdyby okolnost, že doručení nestalo se k jich vlastním rukám, jak bylo prvým soudem nařízeno, byla správna a pravdiva, nemohlo by ono usnesení proti nim nabýti právní moci, žádost jejich o doručení by byla odůvodněna a nebyl by rekurs do usnesení toho, podaný dne 14. dubna 1924, opožděným, poněvadž doručení, nařízené prvým soudem dne 28. března 1924, se stalo dle zpátečních lístků dne 1. dubna 1924. Proto bude na rekursním soudu, jenž vycházel z mylného názoru, že v tomto případě nešlo o doručení k vlastním rukám, aby zjistil, zdali zakládá se na pravdě tvrzení stěžovatelů, že usnesení ze dne 27. září 1920 nebylo jim dne 29. a 30. září 1920 doručeno k vlastním rukám, a aby dle výsledku šetření v tomto směru o jich rekursu do usnesení prvého soudu znovu rozhodl.

Citace:

č. 3972. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 942-943.