Čís. 3493.

Bylo-li výživné, stanovené původně rozsudkem, po té upraveno v řízení nesporném, jest i další úpravu provésti v řízení nesporném.
(Rozh. ze dne 13. února 1924, R I 85/24.).
Nemanželský otec byl původně uznán povinným platiti dítěti výživné rozsudkem ze dne 28. června 1918. Pravoplatným usnesením ze dne 23. září 1920 bylo výživné zvýšeno. Opětnému návrhu na zvýšení výživného v řízení nesporném bylo vyhověno soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto

důvodů:

Pokud jest po rozumu §u 16 nesp. říz. uplatňována zmatečnost v tom směru, že nová úprava výživného měla se státi pořadem práva, již rekursní soud správně poukázal k tomu, že původní rozsudek ze dne 28. června 1918 byl ve výroku o výši výživného změněn již usnesením poručenského soudu ze dne 23. září 1920. Jest ovšem správno, že změna výše výživného, jež pro nemanželské dítko bylo právoplatně stanoveno rozsudkem, nemá se státí v řízení nesporném dle §u 16 první dílčí novely k obč. zák., kterouž zásadu vyslovil Nejvyšší soud plenárním usnesením ze dne 4. října 1921 čís. pres. 1027/21 (čís. 1224 sbírka Dra Vážného). Ale ono pozměňující usnesení vešlo již v moc práva a dle j. n., § 42 nepřísluší dovolacímu soudu právo, by u příležitosti stížnosti do jiného, pozdějšího usnesení pozměnil z uvedeného důvodu ono dřívější již právoplatné usnesení. V důsledku toho jest původní rozsudek v otázce úpravy výživného právoplatně změněn a nahražen oním usnesením ze dne 23. září 1920, pročež další nová úprava výživného nemá za předmět změnu onoho rozsudku, nýbrž změnu usnesení nesporného řízení. Ani podmínky §u 2 čís. 7 nesp. říz., by totiž nová úprava v důvodů v tomto zákonném předpisu uvedených poukázána byla na pořad práva, nejsou v tomto případě splněny. Není tedy výtka nepřípustnosti nesporného řízení odůvodněna.

Citace:

Rozhodnutí č. 3492. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 231-234.