Čís. 3568.

Není rozšiřováním služebnosti cesty, zřízené ve prospěch usedlosti a pozemků, k ní patřících, bylo-li jí používáno i pro pozemky, napotom přikoupené, leda, že přikoupením pozemků nabylo hospodaření z use dlosti rozsahu, s kterým strany, zřizujíce služebnost, nepočítaly nebo počítati nemohly, nebo že služebnost výslovně nebo výpočtem pozemků byla omezena jen na tehdejší pozemky.
(Rozh. ze dne 4. března 1924, Rv I 1795/23.)
Roku 1895 zřízena byla pro stavení čp. 16 a pozemky k němu náležející služebnost. Jelikož oprávnění používali cesty i ve prospěch pozemku čk. 333/6, přikoupeného teprve roku 1922, domáhali se na nich vlastníci služebného pozemku uznání, že neprávem rozšiřují služebnost cesty ve prospěch pozemku čk. 333/6 a že jsou povinni dalšího jezdění se zdržeti. Oba nižší soudy uznaly dle žaloby, Nejvyšší soud žalobu zamítl.
Důvody:
Dovolání, jímž uplatňují se dovolací důvody §u 503 čís. 3 a 4 c. ř. s., jest odůvodněno, neboť nelze souhlasiti s názorem nižších stolic, že v tomto případě jde o bezprávné rozšiřování propůjčené služebnosti. Jak jest nesporno, byla dle smlouvy ze dne 19. listopadu 1895 vlastníkům chalupy čp. 16 v N. a všem nástupcům v jejím držení zřízena služebnost jízdy, chůze a vodění dobytka cestou čkat. 573 k chalupě čp. 17 patřící ze stavení čp. 16 v N. a vůbec z pozemků к chalupě čp. 16 v N. patřících na cestu čkat. 1295 v L. a zpět. Žalobkyně míní, že služebnost tato jest nyní bezprávně rozšiřována, ježto žalovaní jezdí touto cestou i na pole čkat. 333/6 v L., které teprve v r. 1922 přikoupili, neboť prý služebnost propůjčena byla jen pro pozemky čkat. 53 stav. pare. 570 a 571, které v době jejího zřízení, jak nesporno, k chalupě patřily. Leč výklad tento nelze uznati správným, ze slov »a z pozemků k chalupě této patřících« nelze nikterak dovozovati, že služebnost měla býti obmezena právě jen na ony pozemky, které tehdy k chalupě patřily. Nebylo-li takové obmezení do smlouvy pojato výslovně na př. výrazem »tou dobou patřících« anebo vyjmenováním pozemků dle čísel katastrálních, nelze, jak to žalobkyně činí, z domněle použitého přítomného času tohoto příčestí usuzovati, že tím míněny byly jen pozemky tehdejší, neboť tohoto slovného tvaru užívá se v mluvě i písmě i o věcech, které v budoucnosti přibudou k určitému hospodářskému celku, to tím spíše, jedná-li se o smlouvu, jež se činí pro »všecky budoucí časy«. V tomto případě však výklad ten jest nesprávným již z pouhé úvahy, že pozemky, tehdy již k chalupě patřivší — jak žalovaní případně uvádějí — dle své polohy tohoto cestného spojení vůbec nepotřebují, takže by zmínka o pozemcích čkat. 571 a 570 vedle stav. pare. čkat. 53 neměla vůbec pražádného smyslu a účelu. Dle rozumného a bezelstného výkladu smlouvy nelze, než za to míti, že statkem panujícím, statkem, k jehož prospěšnému užívání byla služebnost zřízena, jest právě chalupa čp. 16, a to jako hospodářský střed, z něhož jsou vzdělávány a obhospodařovány k ní patřící pozemky. Tento výklad dochází potvrzení ve zjištěních soudu první stolice, dle nichž jest celou řadou svědků jednomyslně pro kázáno, že žalovaní (jich předchůdci) jezdili po sporné cestě nerušeně bez dovolení se vším, co potřebovali, zejména roku 1884 že vozilo se vše, co bylo potřebí ku stavbě chalupy čp. 16, jako kámen, dříví, že se po této cestě vozila všechna úroda z pozemků od žalovaných nebo jejich předchůdců najatých a ležících na opačné straně (za silnicí čkat. 1295) a že jinudy se k chalupě té nejezdilo, pokud pamět těchto svědků sahá. Byla-li služebnost v tomto rozsahu vykonávána již před jejím smluvním zřízením a knihovním vtělením a byla-li v tomto rozsahu vykonávána i potom, příčilo by se pravidlům logického uvažování usuzovati z pouhého slovního obratu na to, že při zřízení služebností bylo pomýšleno, obmeziti ji proti dosavadnímu výkonu na ony dva pozemky, které tehdy k chalupě patřily, služebnosti té však vůbec nepotřebovaly. Právo lpí na chalupě jako středu, z něhož se provozuje domácí a polní hospodářství, k ní patřící, a nositelem práva nejsou samy pro sebe jednotlivé pozemky, které k tomuto hospodářství patří. O nějakém rozšiřování služebnosti nelze mluviti, není novým zatěžováním služebního statku, po němž se jezdilo a jezdí na nějaké pozemky, jezdí-li žalovaní nyní po něm i na pozemek vlastní, jejž si přikoupili. O rozšíření služebnosti bylo by lze jen tehdy mluviti, kdyby rozsah hospodářství chalupy čp. 16. příkupem pozemků nabyl rozsahu, s kterým strany při zřízení
služebnosti zřejmě nepočítaly nebo počítati nemohly (§ 484 obč. zák.), toho však v projednávaném případě není.

Citace:

Rozhodnutí č. 3568. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 336-338.