Čís. 3902.


Požaduje-li erár od vplatitele za padělanou bankovku jen poloviční náhradu, není povinen vydati žalovanému stvrzenku ani nabízeti její vydání.
(Rozh. ze dne 27. května 1924, Rv 1 349/24.)
Žalovaný vplatil u poštovního úřadu tisícikorunovou bankovku, opatřenou padělaným kolkem. Žalobu eráru o zaplacení 500 Kč procesní soud prvé stolice zamítl, odvolací soud uznal podle žaloby. Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Ustanovení §u 1 vládního nařízení ze dne 17. listopadu 1921 čís.
8/1922 sb. z. a n.
, že bankovky s padělanými kolky, jichž vlastníkem jest stát, se odepíší jako ztráta celou jmenovitou hodnotou, nesouvisí nikterak s projednávanou rozepří. Erár žaluje na dodržení smluvního závazku, poněvadž žalovaný měl mu zaplatiti 1000 Kč ve měně československé, dal mu však tisícovku s padělaným kolkem, tedy věc jinou, již pošta jen omylem jako placení přijala, a jest povinen zaplatiti dodatečně, co jest dlužen. Správnost tohoto právního posouzení odvolacím soudem jest nepochybná, a žalovaný se ani nepokouší v dovolání ho vyvrátiti. Že tisícovka s padělaným kolkem přešla již do vlastnictví eráru a že takové bankovky, pokud jsou ve vlastnictví eráru, se odepíší té které pokladně jako ztráta plnou hodnotou, nemá s nárokem eráru na dodatečné splnění smlouvy žalovaným co činiti, zvláště když ani z doslovu ani z účelu nařízení nelze dovoditi, že strany, které platily eráru před jeho vydáním bankovkami s falešnými kolky a neposkytly mu ještě náhrady, měly by býti na rozdíl od jiných osob, které v držení takových peněz přišly, osvobozeny úplně od každé ztráty a neměly ztratiti ani 50% jmenovité hodnoty bankovek. Žaloba nemohla býti zamítnuta jako předčasná, ač žalující erár přijaté tisícovky s padělaným kolkem žalovanému posud nevrátil, ba ani ku vrácení se nenabízí. Bankovka sama nesmí býti vůbec vrácena, neboť byla podle §u 10 stanov Bankovního úřadu ze dne 12. května 1919, čís. 246 sb. z. a n., zabavena. Žalovaný měl ovšem nárok na vydání potvrzení o tomto zabavení a může jej i nyní ještě dodatečně uplatniti, ale jenom pod podmínkou, že nenahradí eráru jenom zažalovaných 50% jmenovité hodnoty zabavené tisícovky, nýbrž celých 1000 Kč, které tisícovkou měly býti zaplaceny. Podle nařízení čís. 8/1922 a vyhlášky ministerstva financí ze dne 11. února 1922, čís. 46 sb. z. a n., poskytuje se vlastníkům bankovek s padělanými kolky náhrada 50% jmenovité hodnoty proti vrácení stvrzenky vydané úřadem, který bankovku převzal. Erár nepožaduje nyní od žalovaného zaplacení celého tisíce korun, nýbrž odpočítává od svého nároku již 50%, které poskytuje vlastníkům bankovek proti vrácení stvrzenky, pročež není povinen stvrzenku žalovanému vydati nebo vydání její nabízeti. Kdyby se byl žalovaný proti žalobě hájil tím způsobem, že jest ochoten zaplatiti celých 1000 Kč, že však žádá vydání stvrzenky, pak ovšem by nezbylo než žalobu v nynějším znění zamítnouti, neboť žalovaný nemůže býti nucen, aby použil výhody poskytnuté mu nařízením čís. 8/1922. Z jeho zodpovědění žaloby nelze však takové námitky vyčisti, proto bylo žalobě právem vyhověno bez ohledu na to, že v ní vydání stvrzenky nebylo nabídnuto.
Citace:
č. 3902. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, číslo/sešit Civilní rozhodnutí VI., s. 837-838.