Čís. 3977.

Nedostatek úmluvy o tom, koho stihne dávka z přírůstku hodnoty nemovitosti, není na závadu hotovosti kupní smlouvy. Není-li opačné dohody, stihne prodatele.
(Rozh. ze dne 12. června 1924, Rv I 483/24.)
Žalobě o dodržení kupní smlouvy o nemovitostech procesní soud prvé stolice vyhověl, odvolací soud žalobu zamítl, ježto strany neujednaly, koho postihuje dávka z přírůstku hodnoty.
Nejvyšší soud obnovil rozsudek prvého soudu.
Důvody:
K hotovosti trhové smlouvy se vyhledává shoda stran o předmětu a ceně (§§ 1053, 1054 a 1062 obč. zák.). Cena trhová musí býti určitou, neb aspoň určitelnou (§§ 1056—1058 obč. zák.). Není sporno mezi stranami, kterých pozemků se smlouva trhová dotýká, a jisto jest též, že cena trhová byla umluvena na 12200 Kč. Za odvolacího řízení stalo se též nesporným, že strany mezi sebou nejednaly o tom, koho z nich postihne dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí a že se tudíž ujednání v tom směru neuskutečnilo. Zjištěno jest pouze, že strany při úmluvě trhové smlouvy ujednaly, že každá strana si bude platiti své, co na žalované patří, dají si oni do pořádku, a co patří na žalobce, on si zaplatí, a že na to žalovaná řekla, že již nějakou dávku platili a ostatní si zaplatí a, když by něco na žalobce přišlo, aby jim to poslal, že si to zaplatí. Kdo má platiti dávku z přírůstku hodnoty, jest vládním nařízením ze dne 23. záři 1920, čís. 545 sb. z. a n. přesně stanoveno v ten rozum, že ji má platiti zcizitel, že vyměřovací řízení se provádí výhradně se zcizitelem a toliko jemu se dávka ta předpisuje, že však při její nedobytnosti na zciziteli ručí za ni nabyvatel (§ 13 cit. nař.). Nesprávně tudíž odvolací soud usuzuje, že zciziteli se ukládá dávka ta toliko z důvodů formálních, že však zcizitel nemá zákonné povinnosti, by ji ze svého platil. Nařízení mluví zcela jasně, kdo jest povinným podmětem, připouští však, že by strany tuto zákonnou povinnost zvláštním ujednáním přesunuly ze zcízitele na nabyvatele (§ 5 odstavec druhý cit. nař.). Jest tudíž povinnost zcizitelova, nésti dávku tu pravidlem a jen výjimkou, umluvily-li strany opak, nese ji nabyvatel. Dávka vypočítává se dle přesných, v §§ 11 a 2 nař. uvedených předpisů, jichž neznalostí nikdo se nemůže omlouvati (§ 2 obč. zák.). Jest tedy výše dávky té určitelna a nemohla by proto, že strany o dávce ničeho neumluvily, cena trhová býti pokládána za neurčitou a smlouva trhová za neplatnou. Avšak ani náhled odvolacího soudu, že dávka jest součástí ceny trhové, nelze sdíleti, neboť dávka jest dávkou veřejnou, na úmluvě stran úplně nezávislou a nemá tudíž okolnost, zda strany ohledně otázky, kdo z nich ji zaplatí, něco uchylujícího se od nařízení umluvily, čili nic, vlivu na určitost trhové ceny a na platnost trhové smlouvy. Nedostatek úmluvy o převzetí dávky z přírůstku hodnoty nemovitostí, žalovanými žalobci prodaných, má jen ten účinek, že dojde platnosti předpis §u 13 nař. o tom, kdo ze stran dávku zaplatí, smlouva trhová však tím ve své platnosti dotčena není.

Citace:

č. 3977. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 950-951.