Čís. 3883.Pro žalobu majitele zabraného velkostatku na pachtýře o uznání, že z důvodu pachtovní smlouvy peníz, přiznaný Státním pozemkovým úřa- dem za animální hnojení zabraných pozemků a za osetí a obdělávání jich, přísluší žalobci, a o plnění z toho vyplývající, jest výlučně příslušným soud okresní (§ 49 čís. 5 j. n.).(Rozh. ze dne 21. května 1924, R I 409/24.)Žalobu na pachtýře o uznání, že peníz, přiznaný Státním pozemkovýmúřadem za animální hnojení zabraných pozemků a za osetí a obděláváníjich přísluší žalujícímu majiteli zabraného majetku, že žalovaní jsou povinni svoliti k tomu, by Státní pozemkový úřad peníze vyplatil žalobci a,kdyby je Státní pozemkový úřad byl vyplatil žalovaným, že jsou žalovanípovinni peníze ty žalobci vyplatiti (celkem šlo o 42.000 Kč), zadal žalobce na okresním soudě v O., v jehož obvodu byl zabraný dvůr. Žalobuodůvodňoval žalobce ustanoveními pachtovní smlouvy, jmenovitě ustanovením §u 26 smlouvy: »Pachtýři jsou povinni, odevzdati při ukončenípachtu stejné plochy, oseté řepkou, pšenicí, žitem, červeným a bílým jetelem, jak jim při počátku tohoto pachtu budou odevzdány a jak plochyty ve výkazu budou uvedeny, a jsou povinni dáti náhradu za scházejícíplochy řepky, pšenice, žita nebo jetele. Při osetí musí býti použito vesměs na výměru jedné měřice při pícnici 45 litrů, při žitě 50 litrů, přiřepce 4 litry a při jeteli 3 kg zdravého a klíčivého zrna (semena) při pomrvení jedné měřice 8 vozy po 8 q mrvy. Pachtýři jsou povinni odevzdati tak velkou plochu zoraných polí, jak velká plocha polí jim zoránabude odevzdána, aniž by se vyžadovala totožnost pozemků, nýbrž stačí,když se tak stane v mezích a rámci plánu k obhospodařování určeného,a propachtovatel prohlašuje, že přijme pozemky tak rozdělené, jak podobu pachtu bylo jich užíváno. V případě, že by tato pachtovní smlouvapřed ukončením pachtovní doby byla zrušena, nastanou ohledně právěuvedených podmínek modifikace, podmíněné roční dobou, ve které zrušení pachtu se stalo, při čemž propachtovatel nebude povinen hraditipachtýřem eventuelní náklady hospodařovací, naproti tomu však pachtýřibudou povinni nahraditi úbytek, který by se objevil tím, že by oseté plochy byly menší, než jaké dle výkazu byly stanoveny. Množství na zásoby píce a slámy, jež nutno odevzdati, event. se nedostávající, jsoupachtýři povinni nahraditi běžnými trhovými cenami opočenskými, podobně jsou povinni nahraditi propachtovateli i nedostávající se množstvímrvy, kdežto větší množství mrvy, jež při odevzdání by bylo zjištěno,jsou pachtýři povinni odevzdati propachtovateli bez náhrady. Ohledněmnožství zásob píce, slámy a mrvy platí obsah výkazů, jež budou sepsány.« K námitce věcné a místní nepříslušnosti jakož i nepřípustnostipořadu práva soud prvé stolice žalobu odmítl, rekursnísoud obě námitky zamítl. Důvody: Základem žalobního nároku jestpachtovní smlouva ze dne 10. listopadu 1918 a pachtovní poměr, z nímezi spornými stranami vzniklý. Jde tedy o rozepři, spadající pod ustanovení §u 49 čís. 5 j. n., a jest pro otázku soudní příslušnosti lhostejno,zda pachtovní poměr byl zrušen zabráním propachtovaných nemovitostížalobcových a dalším zakročením Státního pozemkového úřadu. Nezáleží také na tom, že i rozhodnutí tohoto úřadu o náhradě žalovaným zahnojení, osetí a obdělání jest právním součinitelem žalobního nároku. Okresní soud v O. jest tudíž pro tento spor předmětně i místně příslušným, neboť předmět pachtu jest v jeho obvodu (§ 83 j. n.). Základem avýchodiskem žalobního nároku jest smlouva pachtovní a dle zdůvodněnížaloby a dle znění žalobního návrhu není pochyby, že jde o poměr strana o nárok na náhradu dle práva soukromého, že tedy jest přípustným pořad práva a nezáleží prozatím na tom, zda jsou splněny právní předpoklady tohoto nároku a zda lze jej jíž nyní vymáhati.Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.Důvody:Napadené usnesení vyhovuje věci i zákonu; vývody dovolaciho rekursu nejsou způsobilé, by vyvrátily správné odůvodnění onoho usnesení. Otázku přípustnosti pořadu práva a příslušnosti soudní v této věcíprávní posuzovati jest vzhledem na ustanovení §u 41 j. n. podle údajůžalobcových. Z toho, co žalobce v tomto sporu přednesl v první stolici,a ze znění jeho žalobní žádosti plyne zřejmě, že se domáhá žalobou protižalovaným nároku soukromého ze soukromoprávního důvodu pachtovnísmlouvy, že tedy pořad práva není vyloučen, nýbrž naopak, že jest přípustným a že okresní soud v O. jest předmětně i místně příslušný prořízení a rozhodnutí o žalobě této. Žalobce neuplatňuje žádného nárokuproti Státnímu pozemkovému úřadu, nýbrž proti pachtéřům z důvodu, žebyli podle pachtovní smlouvy povinni, při ukončení pachtovního poměruodevzdati mu bez náhrady hnůj pohotově jsoucí, rovněž pak odevzdatimu pozemky určitým umluveným způsobem oseté, a že pachtovní poměrjest ukončen, že tedy přísluší mu náhradní nárok z uvedeného právě důvodu proti pachtéřům, jimiž jsou žalovaní. Ovšem nedomáhá se proti nímvýhradně hotového zaplacení náhrady, nýbrž v první řadě domáhá se jejich svolení, by příslušné, pozemkovým úřadem určené částky nebyly vyplaceny jim, nýbrž jemu; tím však není jeho soukromoprávní nárokz pachtovní smlouvy zbaven této své právní povahy, nýbrž jest jen upraven vzhledem na to, že Státní pozemkový úřad převzal nemovitosti, kterébyly předmětem pachtovní smlouvy a že následkem toho nemůže nastatia nenastane odevzdání jejich žalovanými žalobci, jak se to děje pravidelně pří skončení pachtovního poměru. Vzhledem k tomu jest nerozhodno, že pachtovní smlouva stran neobsahuje ustanovení o tom, že by žalovaní byli povinni, vzdáti se ve prospěch žalobcův náhrady, které se jimdostane od osoby třetí z důvodu předčasného zrušení pachtovního poměru, ani o tom, že by byli povinni, takovou náhradu žalobci vydati. Žalobce vyvozuje svůj žalobní nárok ze závazků, převzatých žalovanýmiv pachtovní smlouvě; procesní soud první stolice bude povinen, svýmčasem v rozhodovacích důvodech svého rozsudku uvážiti všecky důležité skutkové okolnosti a právní předpisy a podle toho v nálezu rozsudečném rozhodnouti, zdali a pokud žalobní žádost jest oprávněna. O náhradu za investice, předsevzaté žalovanými, podle §u 43 a 43 a) zákonaze dne 8. dubna 1920, čís. 329 (13. července 1922, čís. 220) sb. z. a n.nejde, pročež nelze zde užíti předpisův §§ů 43, 43 a), 46, 47 a 50 a)těchto zákonů o příslušnosti pozemkového úřadu a zemského souduv Praze. Žalovaní sami tvrdí v dovolacím rekursu, že zemský civilní soud v Praze v řízení rozvrhovacím dosud nerozhodl o jejich žádosti za přikázání částky, pozemkovým úřadem vyměřené, a o odporu, žalobcemproti tomu vzneseném; nelze tedy toho času uvažovati o tom, jaké právníúčinky by rozhodnutí to mělo pro žalobce a žalované.