Čís. 3590.

Poměr majitele kinematografické koncese k jeho zástupci. Majitel kinematografické koncese jest zavázán ze smlouvy, třebas filmy objednal jeho zástupce.
(Rozh. ze dne 5. března 1924, Rv I 1741/23.) Žalovaná obec D. byla majitelkou licence ku provádění kinematografických představení. Úředně schválený zástupce obce Jindřich B. objednal u žalobkynč pro kino filmy, jež byly pak v kinu žalované obce hrány. Žalobu na obec o zaplacení filmů oba nižší soudy zamítly, Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou nižších soudů a vrátil věc soudu prvé stolice, by ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Nelze přisvědčiti právnímu názoru odvolacího soudu, že pro tuto
rozepři jest jedině rozhodující okolnost, kdo byl objednatelem filmů, pokud se týče že objednatelkou filmů nebyla obec D., nýbrž B. a že, když B. na objednacím lístku objednal vlastním jménem bez uvedení nějakého poměru k žalované obci, což však se neshoduje s obsahem jednotlivých lístků objednacích nesoucích nadpis »Kino obce D.«, že sluší považovati В-a a nikoli žalovanou obec za smluvní stranu. Po této stránce dle čís. 4 §u 503 c. ř. s. uplatněný důvod jest v plné míře opodstatněn. Je zajisté v prvé řadě směrodatno, že koncese kinografická jest dle §u 4 min. nařízení ze dne 18. srpna 1912 čís. 191 ř. zák. nepřenositelna, což ostatně bylo také zdůrazněno v koncesní listině zemské správy politické v Praze ze dne 25. listopadu 1920, podle které může dle §u 9 cit. min. nař. udělená koncese provozována býti jenom zástupcem, podléhajícím úřednímu schválení, a podle které koncese jako taková zapsána byla do licenčního katastru. Již tím ze zákona jest určena do jisté míry právní povaha poměru majitele kinografické licence k jejímu zástupci a to z veřejnoprávních důvodů. Vedle toho zapsání licence do licenčního katastru samo o sobě není jen právně bezvýznamným úkonem úředním, nýbrž má vůči osobám, jednajícím v důvěře v tento zápis a beroucím zřetel na shora citované ministerské nařízení, určitý význa právní. V tomto případě není proto lhostejným, že odvolací zjištění, že žalovaná obec pcdle smlouvy s Jindřichem B-em, schválené výnosem
zemské správy politické, provozování kinografické koncese postoupila B-oví, odporuje obsahu smlouvy, podle kterého »Jindřich B. přejímá vedení kina v D.« a je po této stránce také dle čís. 3 §u 503 c. ř. s. uplatněný důvod opodstatněn. Za tohoto stavu a v uvážení, že se smlouvě s Jindřichem B-em dostalo příslušného úředního schválení, toto schválení však nemůže odporovati shora citovanému ministerskému nařízení, nelze z holého fakta, že objednatelkou filmů nebyla obec D., nýbrž B., odvozovati, že smluvní stranou není žalovaná obec, zvláště když obec ani po smlouvě s B-em nepřestala býti a nemohla přestáti býti licenční podnikatelkou, a když jmenovitě poslední odstavec smlouvy výslovně uvádí, že si obec D. vyhražuje na kino v každém směru, zejména ohledně ku provozování určených snímků dohlížeti a celý provoz kontrolovati.

Citace:

Rozhodnutí č. 3590. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 363-364.