Čís. 3584.

Porušení předpisů §u 432, odstavec druhý a 447 c. ř. s. není o sobě důvodem zmatečnosti podle §u 477 čís. 4 c. ř. s. I v řízení na vyklizení najatých místností bez předchozí soudní nebo mimosoudní výpovědi platí kratší lhůty §u 575, odstavec prvý c. ř. s.
(Rozh. ze dne 5. března 1924, R I 162/24.)
Rozsudek, jímž bylo procesním soudem prvé stolice vyhověno žalobě na vyklizení najatých místností, byl doručen žalovanému dne 15. ledna 1924. Odvolání žalovaného, podané na poštu dne 29. ledna 1924 odvolací soud odmítl. Důvody: Žalující strana domáhá se žalobou výroku, že žalovaní jsou povinni, vykliditi a žalující straně odevzdati místnosti v jejím domě najaté proto, že musí pronajaté stavení znovu stavěti; domáhá se tudíž žalující strana zrušení nájemní
smlouvy podle §u 1118 obč. zák. Ježto zkrácení lhůty v §u 575 c. ř. s. nevztahuje se toliko na žaloby, uvedené v §u 567 c. ř. s., t. j. na žaloby, spojené s výpovědí, nýbrž i na žaloby, jimiž jest se domáháno zrušení nájemní smlouvy bez předchozí soudní nebo mimosoudní výpovědi, bylo odvolání z rozsudku žalobní žádosti vyhovujícího, tedy nájemní smlouvu zrušujícího, podati ve lhůtě §u 575 c. ř. s., tudíž ve lhůtě osmidenní. Nejvyšší soud nevyhověl rekursu.
Důvody
:
Stěžovatelé vytýkají, že, ačkoli nebyli v prvé stolici u okresního
soudu zastoupeni advokátem, nebylo jim dáno v §u 432 druhý odstavec c. ř. s. uvedené poučení, a že také vyhotovení doručeného rozsudků neobsahovalo v §u 447 c. ř. s. předepsaného poučení. Praví pak, že v domnění, že platí pravidelná lhůta 14denní, kteréžto mínění zastávají ještě ve svém, na soud třetí stolice řízeném rekursu, ačkoli ten už byl sepsán advokátem, obrátili se na tohoto teprve dvanáctého dne a že tím způsobem byla jim vzata možnost, jednati před odvolacím soudem, což
považují za zmatečnost dle §u 477 čís. 4 c. ř. s. Nelze jim v tom přisvědčiti. Byť i bylo správno, co tvrdí, nešlo by o zmatečnost právě uvedenou, protože, jak sami tvrdí, zmeškali zákonitou lhůtu k odvolání z důvodu vlastní domněnky, že tato lhůta činí 14 dnů. Porušení předpisu §u 432 odstavec druhý a 447 c. ř. s. samo o sobě nezpůsobuje zmatečnost dle §u 477 čís. 4 c. ř. s., neboť nedostatek poučení stěžovatelům nebránil, aby odvolání podali včas; opožděné podání odvolání
zaviněno bylo dle jejich vývodů jedině tím, že si nevyžádali právem jimi postrádaného poučení dodatečně a že spolehli na své právní znalosti, považujíce, že v tomto případě platí čtrnáctidenní lhůta. Vždyť by byli povinni podati odvolání včas, i kdyby se jim od soudu prvé stolice o odvolací lhůtě dostalo právního poučení nesprávného, poněvadž odvolací lhůta, která je lhůtou konečnou (§ 128 c. ř. s.), nemůže býti ani nesprávným poučením soudním prodloužena. Ostatně stěžovatelé zastávají ještě v rekursu názor, že v této věci platí lhůta čtrnáctidenní, ač bylo příkazem rozvážlivé opatrnosti při tomto právním názoru, když si jej chtěli zachovati za neztenčení odvolacího práva, aby odvolání podali v osmidenní lhůtě §u 575 c. ř. s. Že jen o tuto lhůtu může běžeti, odůvodnil již rekursní soud správně a výstižně.

Citace:

Rozhodnutí č. 3584. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 355-356.