Čís. 3880.

Dědic kupce plného práva může podle čl. 22 obch. zák. vésti dále jeho obchodní živnost a domáhati se, by firma ovšem s příslušným dodatkem, vyznačujícím nástupnický poměr, byla zapsána do obchodního rejstříku,
třebaže firma zůstavitelova z jakýchkoli příčin v obchodním rejstříku nebyla zapsána.
(Rozh. ze dne 21. května 1924, R I 387/24.)
Terezie D-ová, jež převzala po svém zemřelém manželu Karlu D-ovi jako dědička obchodní závod a dále jej provozovala, domáhala se zápisu firmy »Karla D-a nást.« do obchodního rejstříku. Firma »Karel D.« nebyla dosud zarejstříkována. Rejstříkový soud zápis povolil,
rekursní soud napadené usnesení potvrdil.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu finanční prokuratury.
Důvody:
Stěžovatelka uznává, že Karel D. byl kupcem plného práva, což
ostatně zjistil rekursní soud na základě platebního rozkazu berní správy, dle něhož již v roce 1917 byla Karlu D-ovi z jeho obchodu krátkým a galanterním zbožím předepsána výdělková daň 680 Kč, tedy ve výši §u 7
uv. zák. k obch. zák. Byl-li Karel D. kupcem plného práva, byl podle čl.
19 obch. zák. nejen oprávněn, nýbrž i povinen, aby svou firmu ohlásil k zápisu do obchodního rejstříku. Nestalo-li se tak, nemělo to vlivu na existenci a oprávnění ke znamenání firmy. Soud mohl Karla D-a doháněti pořádkovými tresty (čl. 26 obch. zák.) k protokolaci firmy. Praví-li tedy čl. 22 obch. zák., že dědic, jenž nabyl trvajícího již obchodu, může
tento dále vésti pod dosavadní firmou s příslušným dodatkem, nástupnický poměr vyznačujícím, není tím ještě řečeno, že by bylo nezbytnou podmínkou, by tato firma byla již zapsána v obchodním rejstříku. Může tudíž dědic kupce plného práva dle čl. 22 obch. zák. vésti dále jeho obchodní živnost a firmu, to jest jméno, pod kterým svůj obchod provozoval a se podpisoval (čl. 15 obch. zák.), třebaže firma tato z jakýchkoli
příčin v obchodním rejstříku zapsána nebyla. Je-li tomu tak, jest ovšem dědic také oprávněn domáhati se protokolace této firmy, ovšem s dodatkem v čl. 22 obch. zák. vytčeným.

Citace:

Rozhodnutí č. 3880. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 807-808.