Čís. 3552.

O tom, zda jednotlivec má právo, žádati dle opatření Stálého výboru ze dne 8. října 1920, čís. 583 sb. z. а n., o výměnu polských marek za Kč, přísluší rozhodovati úřadům správním. Vyměnil-li však československý erár omylem polské marky za Kč, může se vrácení Kč domáhati pořadem práva.
Rozhodnutí správního úřadu o soukromoprávním nároku nezakládá věci právoplatně rozhodnuté po rozumu §u 411 c. ř. s..
(Rozh. ze dne 27. února 1924, R II 56/24.)
Na žádost Ondřeje K. ze dne 12. března 1920 povolila mu berní správa v Českém Těšíně rozhodnutím ze dne 4. června 1921 ve smyslu opatření ze dne 8. října 1920, čís. 583 sb. z. a n. výměnu 42 000 pol. marek v poměru 3:1. Tato výměna byla berním úřadem v J. dne 25. června 1921 uskutečněna a téhož dne Ondřeji K-ovi 14 266 Kč vyplaceno. Usnesením ze dne 1. září 1922 rozhodla berní správa v Českém Těšíně, že se rozhodnutí ze dne 4. června 1921 odvolává a žádost zamítá, protože žadatel 42.000 pol. marek nabyl teprve po 10. srpnu 1920 a proto neměl dle §u 11 opatření ze dne 8. října 1920, čís. 583 sb. z. a n. nároku na výměnu. Zároveň byl tímto rozhodnutím berní správy v Čes. Těšíně ze dne 1. září 1922 Ondřej K. vyzván, by 14 000 Kč do 14 dnů u berního úřadu v J. složil, načež se mu 42 000 pol. marek vrátí. Toto usnesení bylo žalovanému dne 6. září 1922 doručeno a nabylo moci práva. Poněvadž žalovaný výzvě nevyhověl, byla proti němu k vydobytí 14 000 Kč zavedena politická exekuce, která však zůstala bezvýslednou, čsl. erár žaloval pak Ondřeje K. o vrácení 14 000 Kč, tvrdě, že žalovaný má je beze všeho důvodu, jest tudíž povinen, je vrátiti, po případě zaplatiti. Soud prvé stolice zastavil řízení pro nepřípustnost pořadu práva proto, že o žalobním nároku, by žalovaný vrátil přeplatek 14 000 Kč, bylo rozhodnuto právoplatně již berní správou v Č. rozhodnutím ze dne 1. září 1922 a na základě tohoto rozhodnutí byla proti žalovanému již provedena politická exekuce, ovšem bez výsledku. Rekursní soud zamítl námitku nepřípustnosti pořadu práva a nařídil prvému soudu, by ve věci dále jednal a rozhodl.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.

Důvody:

Nemůže býti o tom sporu, že předpisy »Opatření Stálého výboru Národního shromáždění republiky československé ze dne 8. října 1920, čís. 583 sb. z. a n.« jsou rázu veřejnoprávního a že rozhodovati o tom, zda žalovanému přísluší právo, žádati výměnu polských marek za koruny československé, přísluší úřadům správním. Otázka tato byla ohledně sporných 42 000 pol. marek právoplatně úřady správními rozřešena záporně a jest proto jenom tato veřejnoprávní otázka právoplatně rozřešena. Jinak jest tomu s otázkou druhou, zde v úvahu přicházející, zda totiž žalobce jest oprávněn na žalovaném žádati z důvodu bezdůvodného obohacení omylem mu vyplacených 14 000 Kč proti vrácení 42 000 pol. marek. Otázka tato jest otázkou čistě soukromoprávní, o které jedině soudy mohou rozhodovati. Jest proto právně mylným názor stěžovatelův, že také otázka vrácení sporných 14 000 Kč již cestou veřejnoprávní byla právoplatně rozhodnuta, poněvadž k vydobytí těchto 14 000 Kč byla vedena politická exekuce. Úřady správní nebyly k rozhodování o soukromoprávním žalobcovu nároku na vrácení 14 000 Kč podle §u 1431 obč. zák. vůbec povolány a jest proto ono rozhodnutí pro obor práva soukromého bezúčinným. V důsledcích toho nelze ohledné tohoto žalobcova soukromoprávního nároku mluviti o věci rozsouzené (§ 411 c. ř. s.) a vývody dovolacího rekursu, zastávající opačné mínění, nejsou a nemohou býti správny, poněvadž o nárocích soukromoprávních správní úřady vůbec dle platných předpisů rozhodovati nemohou a proto také případné jich rozhodnutí v tomto směru nikdy v moc práva vejíti a námitku věci rozsouzené (§ 411 c. ř. s.) vytvořiti nemůže. Jak z vylíčeného stavu věci jde, nemůže v tomto případě přijíti k nesouhlasu rozhodnutí soudních a rozhodnutí správních, neboť nejedná se o touž právní otázku, jak stěžovatel mylně se domnívá, nýbrž o otázky dvě, z nichž jedna podléhá rozhodnutí úřadů správních, druhá soudům. Tím odpadají obavy v tomto směru v dovolacím rekursu vyslovené.

Citace:

Rozhodnutí č. 3552. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 316-318.