Čís. 3565.

Zajišťovací převlastnění.
Není hmotným odevzdáním, bylo-li předatelem zboží nabyvateli
pouze ukázáno a později na něm připevněn lístek, naznačující vlastnictví nabyvatelovo.
(Rozh. ze dne 4. března 1924, Rv I 1648/23.)
Žalující firma Viktor F. zapůjčila žalované firmě 9 000 Kč. K zajištění zápůjčky prodala žalovaná žalující sklo v téže ceně, vyhradivši si, že může sklo kdykoliv zpět koupiti. O tom sepsána byla listina a žalovaná, ponechavši zboží u sebe, opatřila je lístky s označením: »vlastnictví firmy Viktor F.« Žalobě o zaplacení zápůjčky 9 000 Kč bylo vyhověno soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů
:
Pokud jde o výklad listiny ze dne 11. května 1922, mají oba nižší soudy zcela správně za to, že 9 000 Kč bylo žalobcem žalované straně zapůjčeno a že mělo býti listinou tou žalobci pouze zabezpečeno zaplacení pro případ, že by žalovaná společnost dluhu podle své povinnosti nesplatila. Dovolatelka sama vychází, provádějíc dovolání, a vycházela již také ve svém odvolání z toho, že 9 000 Kč bylo jí zapůjčeno, že však bylo žalobci zaplaceno po rozumu §u 1414 obč. zák. tím způsobem, že žalobce přijal na místě placení zboží, t. j. sklo, a že sklo přešlo také do jeho neobmezeného vlastnictví. Než tento důkaz se dovolatelce nepodařil. Obsah listiny nelze vyložiti jinak, než jak to učinili oba nižší soudové, že totiž o nějakém převodu do neomezeného vlastnictví nelze mluviti tam, kde zboží zůstalo v držení a moci žalované, to tím méně, když si tato vyhradila právo, koupiti zboží od žalobce kdykoliv zpět, což mělo dle jejího vlastního udání ten smysl, že mohla žalované, kdyby se jí naskytl kupec, sklo prodati. K tomu, by zboží přešlo do neomezeného vlastnictví žalobcova, bylo by podle §u 425 obč. zák. zapotřebí, prokázati jak důvod tak i odevzdání a přijetí věci. I kdyby se mělo za to, tak, jak to činí napadený rozsudek, že byl žalobcem získán důvod k nabytí práva vlastnického na základě ujednání ze dne 11. května 1922, ačkoli více než pouhé zabezpečení pohledávky úmluva ta neposkytovala a pouhé zabezpečení nemusí býti ještě důvodem po rozumu zákona, neboť není o tom jednotného názoru v theorii i judikatuře, k odevzdání zboží nedošlo a proto také ne k převodu vlastnictví. Nedošlo k odevzdání hmotnému (§ 426 obč. zák.), neboť dle souhlasného přednesu stran ukázal pouze jednatel žalované společnosti sklo žalobci a později byl připevněn lístek s nápisem: »Vlastnictví firmy Viktor F.« K odevzdání symbolickému nedošlo rovněž, poněvadž toto jest podle §u 427 obč. zák. přípustno pouze u věcí, které povahou svou nepřipouštějí hmotného odevzdání a dovolatelka ve sporu netvrdila ani neprokázala, že zásilka skla hmotného odevzdání nepřipouštěla buď vůbec anebo jen s velkými obtížemi. Právem nebylo proto uznáno, že pohledávka žalobcova zanikla způsobem §u 1414 obč. zák. a trvá tudíž nárok žalobcův podle §u 1413 obč. zák.

Citace:

Rozhodnutí č. 3565. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 332-333.