Čís. 3501.

Třebas nesvéprávný před schválením smlouvy dle §u 865 obč. zák. byl zemřel, jest na jeho zákonném zástupci (otcovském opatrovníku) i soudu, by jednání přivedl ku konci.
(Rozh. ze dne 13. února 1924, R II 45/24.)
Dne 3. listopadu 1922 uzavřena byla před notářem v U. mezi postupující Rosalií Š-ovou se strany jedné a snoubenci zletilým Karlem Š-em a nezl. Annou V-ovou se strany druhé postupní smlouva, jíž postoupila matka ženichova Rosalie Š-ová snoubencům každému polovicí svůj dům v K. za 51 200 Kč proti tomu, že tito převzali k zaplacení hypotekární pohledávku sirotčí pokladny 30 000 Kč, pak podíly dětí Marie Š-ové 10 000 Kč a Vladimíra Š-a 6 500 Kč а k vybývání výměnek Rosalii Š-ové. Na základě této postupní smlouvy bylo do knih vloženo novomanželům Karlu Š-ovi a jeho manželce Anně rozené V-ové právo vlastnické k domu tomu, každému na polovici. Anna Š-ová, rozená V-ová, v půl roce po uzavření smlouvy zemřela a v řízení pozůstalostním žádal její otec Jan V., by byla opatrovnicky schválena smlouva ze dne 3. listopadu 1922, uzavřená jeho nezletilou dcerou Annou Š-ovou, nezastoupenou zákonitým zástupcem. Pozůstalostní soud žádost zamítl, poněvadž nezletilá Anna Š-ová nežije a ustanovení §§ 269 až 284 obč. zák.vztahují se na opatrovnice, jenom pokud jsou na živu. Rekursní soud usnesení potvrdil.
Nejvyšší soud zrušil usnesení obou nižších soudů a vrátil věc prvému soudu, by o návrhu po zákoně jednal a znovu rozhodl.

Důvody:

Poněvadž Anna V-ová byla nezletilou, bylo potřebí ku platnosti smlouvy s její strany, by s ní projevil souhlas její otec Jan V. (§§ 152, 176, 260 a 865 obč. zák.) a aby smlouva ta byla napotom schválena ještě soudem opatrovnickým (§§ 233, 149, 150, 106, 1034, 1224, 152 a 865 obč. zák.). Nesporno jest, že omylem notáře, smlouvu sepisujícího, nebylo ve smlouvě uvedeno, že otec Anny V-ové smlouvu uzavřel a schválil za nezleilou svou dceru. Po uzavření jejího sňatku s Karlem Š-em stal se otec opatrovníkem jejího jmění dle §u 176 a contr. § 260 obč. zák. a měl povinnost, smlouvu postupní, o kteréž nyní tvrdí, že byla jím uzavřena za dceru, pokud se týče s jeho souhlasem, přivésti ke schválení soudem opatrovnickým. Tuto povinnost na se vzal jako otec, jenž smlouvu uzavřel a jako napotomní opatrovník jmění dceřina (§ 176 obč. zák.) měl i na dále povinnost, započatou smlouvu plat- nosti přivésti a dokončiti. Této povinnosti nebyl sproštěn ani smrtí dcery, která vc věku 17 let, v půl roce po uzavření oné smlouvy zemřela. Mělť jako opatrovník jmění dceřina tytéž povinnosti, jaké stíhají poručníka (§ 282 obč. zák.). Poručnictví i opatrovnictví končí sice smrtí poručence (opatrovance), avšak poručenstvo (poručník i poručenský soud) zůstává i na dále povinno jednání, jménem svěřence započaté, dokončiti, když by započaté jednání bez zřejmé škody dědiců nebylo lze přerušiti. Tytéž povinnosti mají otec nezletilce a soud opatrovnický (§§ 282, 249 a 1022 obč. zák. Stubenrauch komentář k §u 249 obč. zák.). Má tedy otec zůstavitelky, jako opatrovník jejího jmění právo i povinnost žádati, by zmíněná postupní smlouvu byla schválena dodatečně po smrti dceřině soudem opatrovnickým, zakládá-li se na pravdě otcovo tvrzení, že by jinak na patrný úkor dědiců postoupený dům musil býti vrácen postupitelce Rosalii Š-ové, aniž by bylo zde záruky, že daná protihodnota bude pozůstalosti vrácena (§ 1022 obč. zák.). Nevadí, že úřad otcovského opatrovníka smrtí dceřinou již zanikl, tím nezanikla jeho povinnost, dokončiti jednání započaté, a nezanikla ani pravomoc bývalého opatrovnického soudu ohledně úkonů, spadajících do doby, kdy opatrovnictví otcovo nad jměním dceřiným ještě trvalo. Nižší soudy neposoudily tedy věc po právní stránce správně, uznavše, že po smrti nezletilé dcery žadatelovy nelze dodatečné opatrovnické schválení zmíněné postupní smlouvě uděliti. Jich rozhodnutí trpí patrnou nezákonností (§16 nesp. pat.).

Citace:

Rozhodnutí č. 3501. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 245-246.