Čís. 3886.

Bylo-li služebním řádem stanoveno, že po dobu sesazení zaměstnance ze služby jest vzíti přiměřený zřetel na udržení životosprávy zaměstnancovy rodiny, jest na zaměstnanci, by se zavčas placení vyživovacích prostředků domáhal; přiřknutí jich pro dobu minulou brání předpis §u 1418 obč. zák.
(Rozh. ze dne 21. května 1924, Rv 1 279/24.)
Žalobce domáhal se na žalované společnosti zaplacení příspěvků na výživu jeho rodiny za dobu, po kterou byl ze služby likvidátora u žalované pojišťovací společnosti suspendován, to jest za dobu od 20. února 1920 až do 21. prosince 1922, kdy byl rozhodnutím disciplinární komise z trestu ze služby propuštěn. Tento svůj nárok opíral žalobce o ustanovení §u 32 čís. 2 služebního řádu pro zaměstnance pojišťoven Československé republiky, dle kterého, i když se zaměstnanci jeho služební požitky za jeho suspense pro podezření z trestných činů, ke škodě ústavu spáchaných, zastaví, musí býti vzat přiměřený zřetel na udržení životosprávy zaměstnancovy rodiny. Žaloba byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto důvodů: S hlediska dovolacího důvodu čís. 4 §u 503 c. ř. s. napadá dovolatel názor odvolacího soudu, že žalobce, byv nálezem disciplinární komise ze dne 21. prosince 1922 s účinkem od 20. února 1920 propuštěn bez odbytného ze služby, pozbyl všelikých nároků ze služebního poměru vůči žalované a to nejen nároku na své služební, nýbrž také na zaopatřovací požitky pro svou rodinu podle §u 32 čís. 2 služ. řádu. Otázkou, zda jsou tyto pro rodinu vyhrazené požitky částí žalobcova služného a zda byly rozhodnutím disciplinární komise zamítnuty zároveň s nárokem jeho na služné po dobu suspense, netřeba se zabývati, poněvadž žalobce nemohl by vymáhaných rodinných požitků dosíci, ani kdyby byly zcela samostatným nárokem na výživné, kteroužto právní povahu výživného příspěvky podle §u 32 čís. 2 služ. řádu rodině vyhražené zřejmě mají. O výživném však platí zásada (§ 1418 obč. zák.), že se za uplynulou dobu neposkytuje. Odvolací soud ve svém rozsudku uvádí a okolnost ta není napadána, že se o vyživovací příspěvky ani žalobce ani jeho rodina po dobu suspense u žalované společnosti neucházeli a jich se nedomáhali. Podle uvedené zásady nemůže se jich žalobce dodatečně domáhati.

Citace:

Rozhodnutí č. 3886. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 814-815.