Čís. 3965.

Dopravní řád železniční.
Stačí, bylo-li oznámeni o překážce v dopravě řízeno odesílací stanicí na zástupce odesílatelova.
(Rozh. ze dne 11. června 1924, R II 191/24.)
Žalobce zaslal v říjnu 1921 vagon zboží do Maďarska. Vzhledem k mobilisaci proti Maďarsku byl vagon vrácen zpět do stanice odesílací, načež žalobce poslal vagon do Maďarska znovu a zaplatil znovu dopravné. Žalobu na dráhu o náhradu škody procesní soud prvé stolice zamítl, odvolací soud zrušil napadený rozsudek a vrátil věc prvému soudu, by, vyčkaje pravomoci, ji znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a uložil odvolacímu soudu, by o odvolání znovu rozhodl.
Důvody:
Odvolací soud opírá svůj názor, že železnice jest žalobci práva ze zažalované škody o to, že žalobce nebyl podle §u 74 (2) žel. dopr. ř. uvědomen o zastavení dopravy do Maďarska a nebyl požádán o příkaz, při čemž vychází z nesporných skutečností, že zásilka byla podána na dráhu v D., že na nákladním listu byl označen jako desílatel žalobce pod svou brněnskou adresou, že stanice Teplá-Trenčanské Teplice dala mu zásilku k disposici prostřednictvím stanice odesílací, a že stanice odesílací nevyrozuměla žalobce pod adresou udanou v nákladním listu, nýbrž správce pily v D., kde byla zásilka naložena. V §u 74 žel. dopr. ř. není ustanoveno, jakým způsobem má býti odesílatel uvědoměn o dopravní překážce a požádán o příkaz. Podle obdoby § 81 (1) žel. dopr. ř. má se to státi stanicí odesílací, ač nebylo-li již v nákladním listu navrženo, aby se tak stalo přímo, telegraficky neb poštou, takový návrh nebyl však v tomto případě učiněn. Podle §u 73 (3) žel. dopr. ř. musí příkaz odesílatelův býti podán u stanice odesílací. Jednala tedy stanice Teplá-Trenčanské Teplice podle předpisů, odeslavši vyrozumění odesilatele na stanici D. jako stanici odesílací. Tato stanice jednala ovšem na nebezpečí železnice, když vyrozumění neodeslala žalobci hned na adresu udanou v nákladním listě, nýbrž obrátila se o disposici na správce místní pily, kterou byla zásilka naložena; tento její postup nemohl však býti za daných okolností žalobci na škodu, nýbrž jen na prospěch, neboť zabezpečoval nejbezpečnější a nejrychlejší vyřízení. Správa pily přijala vyrozumění o dopravní překážce a udělila příkaz, aby zásilka byla dopravena do stanice B. Písemní disposice datovaná v D. dne 31. října 1921, jest podepsána jménem žalobce správou pily. Správa pily přijala a vyřídila tedy vyrozumění dráhy o dopravní překážce jménem odesílatelovým a jako jeho zmocněnec. I když k tomu snad nebyla od počátku oprávněna, schválil žalobce tento její postup dodatečně (§ 1016 obč. zák.) tím, že uznává disposici správce pily za disposici svou a buduje na ní svůj žalobní nárok, tvrdě, že dráha se dopustila vůči němu zavinění tím, že oné disposice neposlechla. Vyrozumění správce pily o dopravní překážce musí býti proto posuzováno tak, jako by byl býval řádně vyrozuměn žalobce sám. Rozhodnutí odvolacího soudu, že železnice jest povinna žalobci náhradou škody, poněvadž ho neuvědomila dle §u 74 (2) žel. dopr. ř. o dopravní překážce, spočívá na nesprávném právním posouzení věci, pročež musilo býti zrušeno a odvolacímu soudu býti uloženo, aby rozhodl o odvolání znova bez ohledu na tento svůj názor.

Citace:

č. 3965. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 934-935.