Čís. 3498.

Je-li zaměstnavatel zavázán poskytovati onemocněvšímu zřízenci služební požitky »po dobu nejméně jednobo roku«, nejde o pohledávku kapitálovou (§ 55 j. n.), nýbrž o časově podle trvání nemoci omezený nárok na jednotlivé měsíčně splatné na sobě nezávislé částky.
(Rozh. ze dne 13. února 1924, R II 30/24.).
Žalobu, jíž domáhal se na okresním soudě zaměstnanec na zaměstnavateli zaplacení měsíčního služného 1 500 Kč za měsíce červenec, srpen a září 1923, které prý mu je žalovaný povinen vyplatiti jako nemocenskou podporu na základě nemocenského pojištění, uzavřeného s nemocenskou pokladnou soukromých úředníků a zřízenců v Praze, soud prvé stolice k námitce věcné nepříslušnosti odmítl, rekursní soud námitku věcné nepříslušnosti zamítl. Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.

Důvody:

Dle 7. a 8. odstavce žaloby přihlásila žalovaná žalobce k pojištění pro případ onemocnění u nemocenské pokladny soukromých úředníků a zřízenců v Praze, kdež platí sice o 48% nižší příspěvky, nežli by musila platiti u okresní nemocenské pokladny, avšak za to nemají pojištění zřízenci nároku na nemocenské příspěvky po dobu trvání nemoci, nýbrž pouze jest povinna poskytovati onemocnělému zřízenci nezkrácené služební požitky po dobu nejméně jednoho roku ode dne vystoupení ze služby. Služební požitky žalobcovy činí měsíčně 1500 Kč. Žalobce domáhá se žalobou příspěvků splatných za dobu tří měsíců (července, srpen a září 1923) penízem 4 500 Kč. Tyto žalobní údaje musí soud položití za základ při řešení otázky, zda je věcně příslušný čili nikoliv (§ 41 j. n.). Ze slov ve 7. odstavci žaloby: »Firma jest povinna onemocnělému zřízenci poskytovati nezkrácené služební požitky po dobu nejméně jednoho roku« plyne, že se nejedná o kapitálovou pohledávku, nýbrž o časově podle trvání nemoci omezený nárok na jednotlivé, měsíčně splatné, na sobe nezávislé částky. Nepřichází proto v tomto případě v úvahu ustanovení §u 55 j. n., jak mylně stěžovatel za to má, poněvadž, jak právě dovoděno, se nejedná o pohledávku kapitálovou. Tyto zažalované, měsíčně splatné částky činí jednotlivě 1 500 Kč a úhrnem 4 500 Kč, nedosahují tedy takové výše, že by byla dána příslušnost sborového soudu prvé stolice dle prvého odstavce §u 50 j. n. Příslušnost okresního soudu jest v tomto případě dána.

Citace:

Rozhodnutí č. 3498. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 241-242.