Čís. 3986.

Zaopatřovací požitky bývalých zaměstnanců na velkém majetku pozemkovém.
Revírní lesní mají nárok na vyšší zaopatřovací požitky, stanovené zákonem ze dne 13. července 1922, čís. 215 sb. z. а n., již od 1. ledna 1920.
(Rozh. ze dne 17. června 1924, Rv I 557/24.)
Žalobci, revírnímu lesnímu, byly již přiznány pravoplatně zaopatřovací požitky podle zákona ze dne 18. března 1921, čís. 130 sb. od 1. ledna 1920 a to dle skupiny 7. tabely. Na základě článku I. 3. zákona ze dne 13. července 1922, čís. 215 sb. z. a n. domáhal se žalobce zvýšení požitků od 1. ledna 1920 dle skupiny osmé. Procesní soud prvé stolice přiznal žalobci zvýšené požitky teprve od 6. května 1921, odvolací soud k odvolání žalobce rozsudek potvrdil.
Nejvyšší soud přiznal žalobci zvýšení od 1. ledna 1920. Důvody:
Dovolání, jež uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§ 503 čís. 4 c. ř. s.), jest opodstatněno. Názor odvolacího soudu, že žalobci jako bývalému revírnímu lesnímu u žalovaného přeřaděnému zákonem ze dne 13. července 1922, čís. 215 sb. ze skupiny 7. bývalých zaměstnanců na velkém pozemkovém majetku do skupiny 8. nepatří vyšší zaopatřovací požitky této skupiny od 1. ledna 1920, nýbrž teprve od 6. května 1921, protože uvedený zákon působí nazpět od tohoto dne, není správným. Den 6. května 1921, k němuž byla platnost zákona ze dne 13. července 1922, čís. 215 sb. z. a n. podle článku II. tohoto zákona nazpět posunuta, jest den, kdy vešel v platnost původní zákon o zaopatřovacích požitcích bývalých zaměstnanců na velkém pozemkovém majetku ze dne 18. března 1921, čís. 130 sb. z. а n. a byla platnost zákona ze dne 13. července 1922, čís. 215 sb. z. a n. posunuta k uvedenému dni právě jako k počátečnímu dni účinnosti zákona čís. 130 z roku 1921. To výslovně uvádí důvodová zpráva k zákonu čís. 215 z roku 1922 (tisk poslanecké sněmovny čís. 3520) a odůvodňuje posunutí platnosti nového zákona ke dni účinnosti původního zákona o zaopatřovacích požitcích tím, že toho vyžaduje povaha nových ustanovení. Ustanoveními těmito byly totiž upraveny poměry již v době původního zákona čís. 130 z roku 1921 existující. I ohledně předpisu o přeřadění revírních lesních do skupiny 8. výslovně uvádí důvodová zpráva, že také tento předpis toho vyžaduje, aby platnost změny působila od začátku účinnosti zákona ze dne 18. března 1921, čís. 130 sb. z. a n. Z toho, co uvedeno, plyne však, že na změny a doplňky zavedené zákonem čís. 215 z roku 1922 nutno pohlížeti tak, jakoby obsaženy byly již v původním zákoně čís. 130 z roku 1921. Je-li tomu tak, nelze říci, jak vyslovil odvolací soud, že nárok přeřaděných revírních lesních na vyšší požitky skupiny 8. začíná teprve 6. květnem 1921 a nikoli 1. lednem 1920. Ustanovuje totiž zákon ze dne 18. března 1921, čís. 130 sb. z. a n. v §u 3, jenž zákonem čís. 215 z roku 1922 změněn nebyl, že bývalým zaměstnancům na velkém pozemkovém majetku, v §u 1 téhož zákona jmenovaným, přísluší požitky, uvedené v tabulce k zákonu tomu přiložené již od 1. ledna 1920. Ježto tabulka tato ohledně revírních lesních byla zákonem čís. 215 z roku 1922 a to s účinností ode dne platnosti původního zákona změněna, pročež dle shora uvedeného jest k ní hleděti, jakoby od původu měla již změněné znění, náleží revírním lesním zvýšené požitky od 1. ledna 1920. Proto náležejí tyto požitky od této doby i žalobci. Opačný názor nižších soudů jest nesprávný a byly žalobci přiznány vyšší požitky až od 6. května 1921 neprávem.

Citace:

č. 3986. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 960-961.