Čís. 3985.

Smlouva dohodčí jest smlouvou svého druhu. Umluveno-li dohodné pro případ prodeje nemovitosti, má na ně dohodce nárok, jakmile se strany sjednaly o předmětu koupě a kupní ceně, třebas pak od smlouvy odstoupily. Lhostejno, že dohodce prodej téže nemovitosti opět sprostředkoval a docílil dohodného. Ustanovení §u 1155 obč. zák. tu nelze použiti.
(Rozh. ze dne 17. června 1924, Rv I 555/24.)
Žalobě majitele koncesované živnosti sprostředkovatelské o vyplacení dohodného bylo vyhověno soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Nelze souhlasiti s názorem dovolání jak vědou tak judikaturou dávno již opuštěným, že dohodčí smlouva je smlouvou odvážnou (§§ 1267 až 1292 obč. zák.) nebo smlouvou námezdní (§§ 1151 a násl. obč. zák.). Dohodčí smlouva jest smlouvou svého druhu, která v občanském zákoníku upravena není, a při níž právě proto rozhoduje v prvé řadě, co strany dojednaly, v případě pochybností pak zásady, plynoucí z povahy této smlouvy. V tomto případě pochybností není, neboť není sporu o tom, že František M. přislíbil žalobci 2% dohodné z dojednané kupní ceny, dojde-li k prodeji domu jeho činností a najmě i tehdy, bude-li žalobci udáno jméno kupitele, a že také žalovaná slíbila žalobci dohodné 500 Kč pro tentýž případ. Dohodné bylo tedy zaslouženo a to ve výši ujednané, jakmile dům byl prodán, t. j. jakmile se strany dohodly o předmětu koupě a o kupní ceně (§§ 1053 a 1054 obč. zák.), což se, jak zjištěno, stalo dne 25. května 1923. Sešlo-li vzájemnou dohodou smluvníků později s kupní smlouvy, nemůže to zbaviti žalobce nabytého nároku na dohodné. Okolnost, že žalobce za nějakou dobu prodej téhož domu opět sprostředkoval a při tom zase vydělal dohodné, nepadá nijak na váhu, neboť jde o smlouvu dohodčí, která, pokud není upravena úmluvou stran, řídí se vzhledem ke své povaze podle zásad zcela jiných, než smlouva námezdní, pročež nelze na tento případ použiti ustanovení §u 1155 obč. zák., podle něhož zaměstnanec musí si dáti vpočítati, co jinak vydělal. Dohodce jest podnikatelem, jehož podnik jest spojen se zvláštním risikem, a tím vysvětlují se zvláštní zásady, ovládající tento právní poměr a nemající ničeho společného se zásadami, platícími pro poměr námezdní. Dohodné, o něž jde, žalobce zasloužil si způsobem shora uvedeným. Dojednal-li po té ohledně téhož domu novou dohodčí smlouvu a podařilo-li se mu opět dohoditi kupitele, zasloužil si nové dohodné, které se sporným dohodným nijak nesouvisí. Jest to jen šťastná náhoda, kterou žalobce odškodněn byl za jiné případy, ve kterých, jak zkušenost učí, za vynaloženou píli a práci a po případě i hotové výlohy nedostal žádné odměny.

Citace:

č. 3985. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 959-960.