Čís. 3960.

I elektrické vedení jest dílem ve smyslu §u 1319 obč. zák. Pokud jest držitel díla prost ručení za škodu, způsobenou přetržením drátu.
(Rozh. ze dne 11. června 1924, Rv I 546/24.) Žalobcovy koně přišly za temnoty do styku s přetrženými dráty elektrického vedení a utrpěly poranění. Žalobě na obec jakožto podnikatelku elektrárny o náhradu škody oba nižší soudy co do důvodu vyhověly, odvolací soud mimo jiné z těchto důvodů: Názor, že ustanovení §u 1319 obč. zák. nelze použiti na elektrické vedení, jest mylným, neboť jest nesporno, že vedení jest součástí elektrárny žalované. S touto však všechna zařízení, nutná a účelná k jejímu provozování, podléhají ustanovení §u 1319 obč. zák., tudíž i vedení, nutná k využití elektrické síly. Žalovaná byla by musila tudíž dokázati, by se zbavila povinnosti k náhradě, že se drát nepřetrhl proto, že byl vadným, nýbrž že příčinou toho byla událost, zasáhnuvší z venčí. Pouhé domněnky v tomto ohledu nemohou sprostiti žalovanou právě tak břemene důkazního, které nese, a v důsledku toho i povinnosti k náhradě, jako okolnost, že neučinila k odvrácení nebezpečí, spojeného s přetržením drátu, proto žádných dalších bezpečnostních opatření, poněvadž měla za to, že drát vedení je bezvadným a vady ve struktuře drátu nejsou zevně nápadny, ježto je dokázáno, že takové vady při výrobě drátu mohou se přihoditi a že tudíž rozumně lze očekávati bezpečnostní opatření proti eminentnímu nebezpečí, jež hrozí obecenstvu v případě doteku s přetrženým drátem.
Nejvyšší soud žalobu zamítl.
Důvody:
Dovolatelka spatřuje nesprávné posouzení právní v odvolacím rozsudku ve třech směrech: 1. že nemělo býti použito předpisu §u 1319 obč. zák., poněvadž v tomto případě nejde ani o stavbu, ani o dílo, nýbrž jde o dráty elektrického vedení, které, přetrhavše se, visely volně ze žerdě až na zemi, a, byvše napojeny elektrickým proudem, způsobily žalobní škodu, 2. že nemělo býti použito předpisu §u 1319 obč. zák. z toho důvodu, poněvadž dovolatelce nemůže býti na vadnosti elektrického vedení přičítáno nějaké zavinění, které předpokládá tento předpis, jenž se na ručení za výsledek nevztahuje, a že by žalobce zavinění to musil dovolatelce dokázati, 3. že úraz zaviněn byl jedině nedbalostí kočího, pokud se týče žalobcovou. Nelze však dovolatelce dáti za pravdu, byť i slušelo uznati, že je uplatněný důvod ve příčině rozhodující náležitosti citovaného předpisu opodstatněn. 1. Tak nelze souhlasiti s dovolatelkou ve příčině bodu prvého, naopak dlužno schváliti právní názor odvolacího soudu, že dílem podle §u 1319 obč. zák. sluší rozuměti také elektrické vedení, což není výkladem extensivním, jaký by byl ostatně při tomto specielním předpisu nepřípustný. Ovšem rozumí se tu dílo vyvedené na nějakém pozemku, ale tím právě jest elektrické vedení, kterým se z elektrárny po žerdích, v zemi trvale zapuštěných a po drátech, na těchto upevněných, rozvádí elektrická energie. 3. Také nelze souhlasiti s dovolatelkou ve příčině bodu třetího, podle kterého spatřuje žalobcovo zavinění v tom, že poslal svého kočího s nákladem porcelánu (25 q) v září v noci s dvěma těžkými koňmi ve 1/4 na 10, a že mu nedal ku pomoci nějakého průvodčího, a dále v tom, že kočí, když zpozoroval na zemi zablesknutí krátce před nehodou ve vzdálenosti 2—3 m od žerdě, měl užiti obyčejné opatrnosti (§ 1297 obč. zák.) a měl se se svítilnou na jeho voze visící přesvědčiti, jaká je příčina zablesknutí a je-li cesta volná, že, když tak neučinil, že sporný úraz sám zavinil. Proto nelze souhlasiti, poněvadž v žalobcově počinu, jenž se při užívání svých kočí a rozesílání naložených povozů musí říditi požadavky a pravidly svého zaměstnání, nelze spatřovati nějaké zavinění. A také ho nelze spatřovati v chování kočího, když bylo zjištěno, že zablesknutí činilo dojem blýskání na časy. 2. Ale nelze úplně souhlasiti s dovolatelkou ani ve příčině bodu druhého, a to potud, pokud dovolatelka míní, že by žalobce musil dovolatelce nějaké zavinění na vadnosti elektrického vedení dokázati. Ručení držitele nějakého díla není podle §u 1319 obč. zák. bezvýminečné, nýbrž zákon dopouští mu podle svého vzoru (§ 836 německ. obč. zák.) odvod v ten způsob, že je náhradní povinnosti prost, dokáže-li, »že vynaložil veškeru, ku odvrácení nebezpečenství žádoucí péči«. Než tu nelze přisvědčiti ani právnímu názoru odvolacího soudu, podle kterého by dovolatelka musila dokázati, aby se zbavila povinnosti k náhradě, že se drát nepřetrhl proto, že byl vadný, nýbrž že příčinou toho byla událost, zasáhnuvší z venčí, Tím ukládá odvolací soud držiteli díla, když po něm požaduje ručení za vadu drátu, tedy za vadu konstruktivní, rozsáhlejší ručení, nežli které se dá srovnati i obmezujícím ustanovením, vyjádřeným slovy »žádoucí péče«, předpisu §u 1319 obč. zák. V této příčině je rozhodujícím odvolací zjištění od prvé stolice dle §u 498 c. ř. s. osvojené, podle kterého vedení elektrického proudu bylo provedeno podle stávajících zákonných i podle zvláštních předpisů, podle kterého je drát vedení měděný, takové dráty měděné že však mají tu a tam zjevně nepoznatelné nedostatky, které jsou příčinou, že také zevně zcela bezvadný drát vedení náhle se přetrhne. Ale znalec také potvrdil, že se takové vady ani nedají poznati, že tedy nemůže kontrolujícímu montéru dáváno býti za vinu, když jich nepozná, a také potvrdil, že se měděný drát může následkem takových vad neuviditelných přetrhnouti, třeba po desetiletém užívání bez jakýchkoliv vlivů vnějších. Dále je v této příčině rozhodujícím, že žalobce spatřoval dovolatelčino zavinění v tom, že se žerď, na které byly upevněny dráty, kolísala a že dráty musily býti velmi špatné jakosti, poněvadž by se jinak pouhým kolísáním žerdě nepřetrhly, a dále v tom, že dovolatelka ponechala dráty na náležitě neupevněné žerdi. Leč po této stránce vyznělo znalcovo dobrozdání v ten rozum, že ani najetí na žerď nemá nijakého významu, poněvadž se tím dobré dráty nepřetrhají, že na žerdi byly troje dráty, ale přetrhl se pouze jeden a to ten silnější. Přihlédne-li se k předpisu §u 1319 obč. zák. а k rozdělení průvodního břemene v něm uvedeného, pozná se, že bylo na dovolatelce jedině, aby dokázala, »že vynaložila veškeru ku odvrácení nebezpečenství žádoucí péči«. Pokud se týče špatné jakosti drátů, nevyšlo ani znaleckým, ani jinými důkazy ničeho na jevo, z čehož by se dalo souditi na vadnost a špatnou jakost drátů, poněvadž na žerdi byly troje dráty, ale přetrhl se pouze jeden a to ten silnější a okolnost, že dovolatelka ponechala dráty na náležitě neupevněné žerdi, je podle znalce bezvýznamným, poněvadž se tím dobré dráty nepřetrhají. Naproti tomu sluší uznati, že ničím tím, co bylo zjištěno, nedá se ospravedlniti žalobní tvrzení, že dovolatelka ne- vynaložila veškeru ku odvrácení nebezpečenství žádoucí péči. Odvolací soud spatřuje nedostatek péče v tom, že nebylo zjištěno, kdy byly dráty posledně kontrolovány, ale nehledí-li se k tomu, že přerušení proudu je podle všeobecné známosti v centrále okamžitě poznatelné, závažno je hlavně, ke kontrola je proti utajeným vadám drátu bezbranná, poněvadž měděné dráty mají tu a tam zjevně nepoznatelné nedostatky, které jsou příčinou, že také zevně zcela bezvadný drát vedení náhle se přetrhne, ale na druhé straně je závažno, že bylo zjištěno, že vedení elektrického proudu bylo provedeno podle stávajících zákonných i podle zvláštních předpisů, tedy že bylo se strany dovolatelky učiněno vše, co bylo v její silách. Na konec je závažno, že pravá příčina, proč se drát přetrhl, nebyla zjištěna, takže sluší za to považovati, že jde o náhodu, ta však podle §u 1311 obč. zák. jde na vrub toho, v jehož jmění se udála. Dovolací soud poznává, že žalobní nárok není důvodem svým po právu, a poněvadž to značí ve skutečnosti bezdůvodnost celého žádání žalobního, vyhovuje oprávněnému dovolání, mění rozsudky nižších stolic a žalobu zamítá.

Citace:

č. 3960. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 926-929.