Čís. 3889.

Při rozhodnutí o žalobě o obnovu podle §u 530 čís. 7 c. ř. s. lze dbáti jen skutečnosti, jež nastaly před vynesením rozsudku v základní rozepři.
(Rozh. ze dne 21. května 1924, Rv I 389/24.)
Žalobu o obnovu z důvodu §u 530 čís. 7 c. ř. s. procesní soud prvé stolice rozsudkem zamítl, odvolací soud rozsudek potvrdil. Důvody: V předchozím sporu bylo ústní jednáni skončeno a rozsudek vynesen dne 14. května 1921. Návrh na obnovu sporu dokládá žalobce novými skutečnostmi, že byl Václav Ch. dne 29. května 1921 propuštěn z ústavu pro choromyslné na revers, že když přišel domů, pokud se týče k bratrovi, byl zádumčivým, že se chtěl v noci z 2. na 3. června 1921 opět oběsiti a že musel býti druhého dne na to zase dopraven do ústavu pro choromyslné, kde jest dosud. V tom shledává žalobce důvod obnovy řízení podle §u 530 čís. 7 c. ř. s. Tento zákonný předpis však předpokládá, že strana nabude vědomosti o nových skutečnostech anebo nalezne průvody, které tu již byly před skončením řízení v základní rozepři, ustanovuje, že jich uvedeni a použití v dřívějším řízení by bylo způsobilo příznivější rozhodnutí, a že navrhovatel je nemohl uplatniti před skončením jednání v základní rozepři. Právě proto žalobce v žalobě o obnovu řízení praví, »že by první soud nebyl mohl zamítnouti žalobu, kdyby byl znal novou okolnost, která se přihodila 29. května 1921, o které se žalobcův opatrovník dozvěděl až 3. června 1921«. Těchto nových skutečnosti nemohlo však býti použito v řízení, dne 14. května 1921 rozsudkem skončeném, ježto nastaly až po 29. květnu 1921. Chybí tedy nezbytný předpoklad dovolaného §u 530 čís. 7 c. ř. s., důsledkem čehož žalobce neopírá návrh na obnovu řízení o žádný z důvodů §u 530, 531 c. ř. s., pročež bylo žalobu odmítnouti usnesením podle §u 538, pokud se týče §u 543 c. ř. s. To se nestalo proto, že první soud uznal, že sice uplatněný důvod vyhovuje předpisu §u 530 čís. 7 c. ř. s., že však není dokázána nová skutečnost, kterou měl býti doložen. Nejvyšší soud nevyhověl dovolání. Důvody: Nejvyšší soud trvá i pro tento spor na zásadě, projevené rozhodnutím sb. n. s. čís. 2946, na něž poukazuje dovolání samo, takže není třeba, důvody jeho slovně uváděti. Stačí k nim podotknouti pouze toto: Při rozhodnutí sporu lze přihlédnouti jen ke skutečnostem, jež nastaly až do konce řízení, na jehož základě vynesen jest rozsudek. V řízení, upraveném §§ 530 a násl. c. ř. s., jde o obnovu základní rozepře, nikoli o nový spor; je proto možno při rozhodnutí o žalobě o obnovu přihlédnouti jen ke skutečnostem, jež nastaly před ukončením základní rozepře, jichž však strana nemohla bez viny použíti ve svůj prospěch. Jen za příčinou uplatnění těchto skutečností může řízení, skončené rozsudkem, býti obnoveno, nikoli však na základě skutečností, nastavších teprve později. Za platnosti opačného názoru bylo by možno obnoviti spor po každé, jakmile by nastaly skutečnosti, jejichž uplatnění mohlo by přivoditi pro stranu příznivější rozhodnutí. Nezáleží na tom, že skutečnosti, jichž se žalobce dovolává, nastaly ještě před doručením rozsudku první stolice; stačí úplně, že nastaly po jeho vynesení. Názor dovolatelův, že odvolací soud nebyl oprávněn, uvažovati o nepřípustnosti žaloby, nemá v zákoně opory; naopak odpovídá napadené rozhodnutí §u 543 c. ř. s. Odvolací soud, nemoha dodatně odmítnouti žalobu, vyřízenou již rozsudkem, nepochybil tím, že odvoláni z tohoto rozsudku vyřídil rozsudkem, jakmile dospěl k přesvědčení, že žalobní nárok nebyl vůbec po právu.

Citace:

Rozhodnutí č. 3889. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 818-819.