Čís. 3588.

Ujednáno-li dodání zboží na určité místo, nemůže kupitel ukládati prodateli, by zaslal zboží, třebas na útraty a nebezpečí kupitele, na místo další. Úmluva o dodání strojů »kompletních« nezahrnuje v sobě pro všechny případy i úmluvu o dodání strojů ve stavu, schopném k prodeji.
(Rozh. ze dne 5. března 1924, Rv I 1615/23.)
Žalobkyně koupila od žalované stroje a zaplatila kupní cenu předem. Tvrdíc, že nebyly dodány stroje dle smlouvy, ustoupila žalobkyně od smlouvy a domáhala se vrácení kupní ceny. Žaloba byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem těchto důvodů: Nesprávné právní posouzení věci vytýká dovolatel proto, že odvolací soud pokládal požadavek žalobkyně, by žalovaná strana stroje zaslala na nádraží v P., a to ve stavu k prodeji schopném, za podstatnou odchylku od původní úmluvy, která odchylka zejména ve druhém směru ztěžuje právní postavení žalované strany. Než k názoru odvolacího soudu nutno přisvědčiti. Vymínila-li si totiž strana žalovaná výslovně, že musí stroje dodati jen na nádraží v K., je nespravedlivo ukládati jí, by je, třebaže na útraty a nebezpečí kupitele (čl. 345 obch. zák.), zasílala na nádraží v P. a takto na sebe brala právní důsledky s tím spojené (čl. 344 obch. zák.). Neméně nespravedlivo by bylo, na ní žádati, aby stroje, které podle úmluvy měla dodati kompletní, dodala, jak žalobkyně žádala, ve stavu k prodeji schopném. Netřeba mnoho odborných znalostí k rozpoznání, že tyto pojmy nejsou totožny, se nekryjí, nýbrž že jsou rozdílné a se kříží. Je beze všeho jasno, že stroj úplně kompletní nemusí býti schopným k prodeji (na příklad kdyby byl zastaralé soustavy nebo z jakékoliv příčiny řádně nefungoval) a stejně, že stroj k prodeji schopný nemusí býti kompletním, neboť mohou na př. z jeho příslušenství scházeti součástky, kterých si jistí koupěchtiví třeba ani nepřejí aneb které se některými výrobci vůbec nepřidávají, jak to na příklad ohledně olejniček potvrdil svědek S. Ale, i kdyby se uznalo, že oba ony pojmy z pravidla snad budou od zájemníků pokládány za totožné, nelze to uznati pro tento spor. Podáváť se jasně z dopisu zástupce strany žalující, že vytýkala při částečné dodávce podle faktury ze dne 1. června 1922 výslovně »vady v jakosti«, žádajíc jejich
odstranění. Také v zápisu ze dne 10. října 1922, zřízeném při přejímání
strojů byly zjišťovány různé vady, jež se týkaly jakosti a nikoli jen kompletnosti, na příklad příliš malé vály, zkřivená kolečka, znečištění
řezem, nekytování a pod. Z toho dlužno usuzovati, že strana žalující nenaléhala jen na dodání strojů kompletních v tom stavu, jak je po opětné
prohlídce koupila, nýbrž žádala proti smlouvě i ručení za jakostní vady, aniž by byla i jen tvrdila, že tyto nastaly snad až po uzavření koupě a prohlídce strojů. Snaží-li se strana žalující nyní tvrditi, že přes to všechno slovy »stroje ve stavu k prodeji schopném«, v dopisu ze dne 1. prosince 1922 mínila jen stroje »kompletní« podle úmluvy, příčí se to výkladu, který se podle doslovu tohoto dopisu v souvislosti s dopisem ze dne 11. října 1922 a se zápisem ze dne 10. října 1922 přímo vnucuje. Případný rozpor však mezi pravou její vůlí a těmito jejími projevy jde ovšem výhradně na vrub žalobkyně (§915 obč. zák. a čl. 279 obch. zák.). Právem proto odvolací soud uznal, že strana žalovaná k plnění, žalobkyní na ní žádaném, povinna nebyla, a nelze mu tudíž vytýkati nesprávné právní posouzení věci pro jeho názor, podle něhož žalující
strana není oprávněna jednostranně od smlouvy ustoupiti a se domáhati vrácení kupní ceny pro domnělé prodlení strany žalované, když tato, nabízejíc plniti způsobem, odpovídajícím ujednání, odmítla jen plnění, jež její právní postavení ztěžovalo.

Citace:

Rozhodnutí č. 3587. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 359-360.