Čís. 3585.

Exekuci vnucenou správou jest zastaviti, pakli v dohledné době nepovede k úkoji vymáhajícího věřitele.
(Rozh. ze dne 5. března 1924, R I 170/24.)
Na dlužníkovy domy čp. 260 a čp. 488 byla vedena exekuce vnucenou správou. Roční činžovní výnos onoho domu činil 9 477 Kč, tohoto 9 912 Kč. Pohledávce vymáhajícího věřitele předcházela pohledávka spořitelny města K., na niž bylo nezaplaceno na úrocích a umořovacích splátkách přes 25 000 Kč. Návrh dlužníka, by exekuce byla dle §u 129, odstavec druhý, zrušena, soud prvé stolice zamítl, rekursní soud exekuci zrušil.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody
:
Stěžovatelka má na mysli ochranný význam vnucené správy proti škodlivým pro věřitelstvo počinům dlužníkovým, jako jsou jmenovité neplacení daní, úroků ze zajištěných kapitálů, znehodnocováni budov a podobně. Ten význam ovšem vnucené správě nepopíratelně přísluší a význam ten došel do jisté míry uznání v §u 129 odstavec druhý ex. ř., který dává věřiteli na vůli, by k udržení vnucené správy potřebné peníze sám zakládal; přece však zůstává vůdčí zásadou zákona, jak plyne z předpisu §u 129 ex. ř., že úkojová exekuce smí býti vedena jenom potud, pokud vede k úkoji, a že nesmí býti vedena, když je konečný cíl každé exekuce úkojové — totiž úkoj vymáhajícího věřitele — vyloučen, byť ne na vždy, nýbrž třeba jenom na dlouhou dobu. Stěžovatelce nepodařilo se po této stránce vyvrátiti nejpodstatnější námitku rekursního soudu proti dalšímu trvání vnucené správy, že nezaplacené úroky a anuity z pohledávání spořitelny města K. dle předloženého dokladu činí 25 000 Kč a že proto v dohledné době nelze očekávati, že by dosaženo bylo výtěžků, kterých by mohlo býti užito k uspokojení vymáhajícících věřitelů, což zajisté ve zvýšené míře platí ve příčině stěžovatelčina pohledávání vzhledem k jeho, pro tuto vnucenou správu a její výtěžky málo nadějnému pořadí. Nesejde na tom, že tato spořitelní pohledávka vázne vespolně na více realitách, když tato okolnost ze zákona neubírá oprávněné ničeho na právu, žádati celé zaplacení úrokového nedoplatku z této vnucené správy.

Citace:

Rozhodnutí č. 3585. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 356-357.