Čís. 3795.

Na výtěžek, docílený poštou za nedoručitelnou zásilku, lze vésti exekuci.
(Rozh. ze dne 30. dubna 1924, R I 311/24.)
Exekuci pro peněžitou pohledávku na výtěžek docílený poštou při
prodeji zásilky, dlužníku adresované a jím nepřijaté, soud prvé stolice povolil. Rekursní soud k rekursu finanční prokuratury zamítl exekuční návrh.Důvody: Není pochyby, že se jedná o zásilku zboží, kteráž byla poštovnímu ústavu předána k dodání dlužníkovi, že zásilka, jelikož jí dlužník nepřijal, ve veřejné dražbě byla prodána a výtěžek byl u poštovního ústavu uložen, takže toho času tento výtěžek tam leží na místě prodaného zboží. Jest-li po rozumu §u 30 poštovního zákona, kterýž čl. VIII. čís. 7 uvoz. zák. k ex. ř. byl zachován v platnosti, exekuce na zásilku samu nepřípustna, jest také nepřípustna exekuce na výtěžek za tuto zásilku, jenž v skutkovém a v právním ohledu nastoupil na její místo. Účel tohoto ustanovení, nestěžovati poštovní manipulaci exekucemi, jest tu stejným způsobem, nechť se jedná o exekuci na zásilku samu nebo na výtěžek za ni, při čemž se podotýká, že exekuce na zásilky peněz dle zmíněného ustanovení jest rovněž nepřípustna.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Mylným jest právní názor rekursního soudu, že předpis §u 30 pošt. zákona ze dne 5. listopadu 1837, čís. 240 sb. z. s., zachovaný v platnosti čl. VIII. čís. 7 uvoz. zák. k ex. ř., dle něhož není přípustnou exekuce na poštovní zásilky, příjemci dosud nedoručené — vztahuje se i na výtěžek za nedoručitelnou zásilku, poštou docílený. Dovolávaný § 30 poštovního zákona zcela jasně vylučuje z exekuce kromě jiných předmětů také poštovní zásilky, které mají býti adresátovi teprve doručeny, což má svůj důležitý důvod v tom, aby byl zachován nerušený běh poštovní dopravy. Této povahy poštovní zásilky nemá však výtěžek, docílený za zásilku, které adresát nepřijal a také odesílatel zpět vzíti odepřel, o což v tomto případě běží. Dle §§ 194 b), 198 čís. 2 a), pokud se týče §u 195 čís. 4 písm. b) 1 poštovního řádu, vydaného nařízením ministerstva obchodu ze dne 22. září 1916, čís. 317 ř. zák., jest odesílatel zásilky oprávněn, požadovati na poštovním eráru částku, která z docíleného výtěžku prodeje zásilky po srážce poštovních poplatků a výloh zbývá, avšak musí tento svůj nárok uplatniti ve lhůtě tří let, počínající následujícím měsícem po prodeji zásilky, jinak propadne výtěžek ve prospěch poštovního eráru. Z těchto předpisů vyplývá, že odesílateli zásilky vzniká proti poštovnímu eráru pohledávka, kterou může hned od 1. následujícího měsíce po prodeji zásilky uplatňovati a jest tedy pohledávka jeho od této doby likvidní. Na pohledávku této právní povahy nelze však použiti ustanovení §u 30 zákona pošt. o nepřípustnosti exekuce zabavením poštovních zásilek a, ježto likvidní pohledávky dlužníkovy i proti státu jsou zabavitelnými (dvorní dekret ze dne 21. srpna 1838, čís. 291 sb. z. s., zachovaný čl. IX. čís. 5 uvoz. zák. k ex. ř. a rep. nálezů čís. 188), bylo usnesení rekursního soudu změniti a usnesení soudu prvé stolice obnoviti.

Citace:

č. 3795. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 674-675.