Čís. 3830.

Lze se domáhati prozatímního opatření pro výživné (§ 382 čís. 8
ex. ř.) v Kč, třebas bylo stanoveno před měnovou rozlukou v К smírem na soudě nyní rakouském.
(Rozh. ze dne 6. května 1924, R II 158/24.)
Soudním smírem ze dne 6. září 1918, uzavřeným ve Sv. Hypolitě,
zavázal se manžel, platiti manželce na výživné 266 K měsíčně. Domáhajíc se na tuzemském soudě žalobou placení výživného, navrhla manželka, by bylo prozatímním opatřením uloženo manželi, platiti jí 300 Kč
měsíčně. Soud prvé stolice povolil prozatímní opatření do 200 Kč měsíčně, rekursní soud zamítl návrh na prozatímní opatření. Důvody: Povolení prozatímního opatření předpokládá, že navrhovatel nemá možnosti, exekučně nárok dobývati, neb aspoň, že nemá
této možnosti dočasně a je potřebí k zajištění, než bude moci nárok exekuci dobývati, prozatímního opatření. Lze-li tedy vésti exekuci, pak
pravidelné, není-li zvláštních okolností, kterých žalobkyně ani netvrdí,
prozatímní opatření povoliti nelze. Spor o výživné byl mezi stranami
uklizen soudním smírem ze dne 6. září 1918, uzavřeným u krajského
soudu ve Sv. Hypolitě. Jelikož smír je v Československu vykonatelným,
nelze za těchto okolností povoliti prozatímní opatření k zajištění výživného, ježto žalobkyně exekucí může je dobývati (nař. ze dne 19.
března 1919, čís. 145 sb. z. а n.). V žalobě nedomáhá se žalobkyně
změny soudního smíru pro změněné poměry, nýbrž nového rozhodnuti
sporu smírem již uklizeného. Neosvědčuje, že jí přísluší ještě další nárok, než smírem byl ustanoven, a proto nelze považovati za tvrzený
a osvědčený další nárok mimo onen nárok na výživné, jenž byl smírem
upraven. Ze smíru sice neplyne, že byl uzavřen jenom dočasně nebo
podmíněně, jak tvrdí žalovaný, ale to nerozhoduje, protože to ani žalobkyně netvrdí; naopak žalobkyně se dovolává smíru jako nepodmíněného, uvádějíc jen, že žalovaný ho nedodržuje. Dle žalobních tvrzení
nemá tedy žalobkyně nároku mimo toho, pro který může vésti exekuci,
netvrdí ho a není tedy ani po tento další nárok prozatímního opatření
potřeba, pokud se týče schází tvrzení takovéhoto nároku.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Rekursní soud vychází z předpokladu, že žalující strana má možnost, donutiti exekucí stranu žalovanou ku placení výživného měsíčních
266 Kč, ke kterémuž placení se žalovaná strana zavázala soudním smírem ze dne 6. září 1918, uzavřeným u krajského soudu ve Sv. Hypolitě,
takže zde není podmínek pro povolení prozatímního opatření. S rozhodnutím tímto bylo by lze souhlasiti v případě, kdyby předpoklad
rekursního soudu, že onen soudní smír tvoří exekuční titul pro vymáhání 266 korun v čsl. měně, byl opodstatněn. Pro správnost tohoto
předpokladu není však v přednesu stran opory, neboť smír, uzavřený
dne 6. září 1918, tudíž ještě před měnovou rozlukou,; zní toliko na koruny a neposkytuje řízení o prozatímním opatření možnost pro rozhodnutí, zda v přítomné době představuje smluvená částka koruny
měny čsl. či měny rakouské. Odpadnutím tohoto předpokladu nabývá
však právní základna věcí zcela jiné tvářnosti a jest vzíti v úvahu toliko to, že žalující strana uplatňuje vůči straně žalované nárok opřený
o § 91 obč. zák. a že tato strana straně žalující vůbec ničeho na výživu
neplatí. Za těchto okolností jsou zákonné podmínky pro povolení prozatininého opatření podle §u 382 čís. 8 ex. ř. splněny a bylo proto rozhodnouti, jak výše se stalo.

Citace:

Rozhodnutí č. 3830. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 730-731.