Čís. 3966.

Vyrovnací řád.
Vyrovnání neodporuje společným zájmům věřitelů již proto, že byla stanovena delší, jednotná splatební lhůta, jež byla schválena kvalifikovanou většinou věřitelů.
(Rozh. ze dne 11. června 1924, R II 193/24.)
Vyrovnací soud vyrovnání potvrdil, rekursní soud odepřel vyrovnání potvrditi. Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Věřitelé, firmy Leopold F. a Rudolf E., podaly rekurs proti potvrzení vyrovnání z důvodu, že výhrady dlužníku, ve vyrovnání poskytnuté, jsou v rozporu s jeho jměním a že vyrovnání odporuje společnému zájmu věřitelů. Rekurs pak v podstatě provedly v tom směru, že vyrovnací kvóta 35%ní jest splatnou do 18 měsíců najednou a nikoli v 18 měsíčních lhůtách, což je lhůtou příliš dlouhou, tím spíše, když není postačitelné záruky za správné zaplacení vyrovnací kvoty. Soud rekursni vyhověl rekursu z důvodu, že lhůta splatnosti vyrovnací kvoty jest příliš dlouhá a že dle vyrovnání může dlužník během 1/2 2 roku uspokojiti některé ze svých dosavadních věřitelů dříve, kdežto ostatní věřitelé by musili čekati až do posledního měsíce platební lhůty, a že jest na bíledni, že se takové jednání příčí zájmům věřitelů, kteří mají nárok na stejnoměrně a současné uspokojení svých skoro na jednu třetinu snížených pohledávek. Leč vyrovnání bylo přijato většinou věřitelů, kvalifikovanou dle §u 42 vyr. ř. s vyrovnací kvotou a s platební lhůtou odpovídající čl. I. zákona ze dne 26. dubna 1923, čís. 99 sb. z. a n., a když věřitelé, o dlužníku a stavu jeho závodu zajisté dobře informovaní, s tímto způsobem vyrovnání se spokojili, aniž by nějaké záruky správného a stejnoměrného splácení vyrovnací kvoty byli žádali, nemá soud vyrovnací důvodu, by v tom směru na vyrovnání čeho měnil. Starost o takové záruky přenechává vyrovnací řád věřitelům, jak z motivů zákona (Denkschrift) k §§ 46—48 patrno.

Citace:

č. 3966. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 935-935.