Čís. 3523.

K povolení zálohy ve smyslu §u 353, odstavec druhý, ex, ř. jest příslušným soud povolivší exekuci, nikoliv soud exekuční, třebas bylo se zálohy domáháno teprve dodatečně.
(Rozh. ze dne 26. února 1924, R I 109 24.)
Vymáhajícímu věřiteli byla krajským soudem v Chebu povolena exekuce dle §u 353 ex. ř. v ten smysl, by si na náklad dlužníka dal obstarati třetí osobou dodávku dřeva, k jehož dodání byl dlužník uznán povinným. Napotomnímu návrhu vymáhajícího věřitele, by mu proti povinnému byly přiznány další exekuční náklady 47 491 Kč, dovolaný okresní soud v Aši, v jehož obvodu bylo dřevo, jež měl dlužník dodati, vyhověl. Rekursní soud zrušil napadené usnesení, maje za to, že exekučním soudem nebyl okresní soud v Aši, nýbrž okresní soud v Chebu.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu a přikázal záležitost krajskému soudu v Chebu k příslušnému vyřízení.

Důvody:

Stěžovatel se domáhá obnovy usnesení soudu prvé stolice, jímž byla jeho žádost věcně vyřízena. Než jeho stížnosti vyhověti nelze a právem soud druhé stolice ono usnesení zrušil. Ovšem ani rozhodnutí druhé stolice nerozřešilo otázku příslušnosti správně. Soud druhé stolice má totiž za to, že peníz, jehož přiřknutí vymáhající věřitel žádá, je část útrat výkonu exekuce, které bylo stanoviti soudem exekučním, a řešil proto otázku, který soud by podle zákona měl jako soud exekuční zakročiti. Než o tuto otázku tu nejde. Peníz 47 491 Kč 85 h. není částí útrat exekučního řízení ve smyslu §u 74 ex. ř., totiž útrat žalobci soudním vymáháním práva proti dlužníkům vzešlých. O těch by ovšem podle §u 52 c. ř. s. a §u 78 ex. ř. rozhodoval soud exekuční, u kterého řízení bylo prováděno. Vymáhaný peníz je však částí zálohy určené podle §u 353 odstavec druhý ex. ř. k hrazení nákladů s vykonáním vynucovaného činu spojených. O nároku, aby taková záloha byla povolena, rozhoduje podle právě řečeného místa zákona soud k povolení exekuce příslušný. Týž je pak ovšem také příslušný tehdy, když nárok na povolení zálohy byl podán dodatečně jen jako doplněk onoho původního nároku. To na jeho povaze ničeho nemění a podle této nemůže se proto státi předmětem rozhodování exekučního soudu, povolaného podle §u 52 c. ř. s. a §u 78 ex. ř. jen k určení útrat exekučních v užším smyslu slova v §u 74 ex. ř. blíže vyznačeném, nýbrž je o něm rozhodovati soudu exekuci povolivšímu. Jest proto v tomto případě, v kterém exekuci povolil krajský soud v Chebu, k rozhodování o sporném návrhu příslušným týž krajský soud. Ježto v řízení exekučním je podle §u 44 j. n. k příslušnosti soudu přihlížeti v každém období řízení — tedy i v řízení opravném — z úřední povinnosti, bylo věc — třebaže teprve soudem třetí stolice — přikázati z mocí úřední krajskému soudu v Chebu.

Citace:

Rozhodnutí č. 3523. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 274-275.