Čís. 3983.

Poddlužník jest oprávněn k rekursu do usnesení, povolujícího exekuci, odporuje-li povolení zákonu, a to i tehdy, nepodal-li dlužník rekursu.
Exekuce na peněžité požitky práva várečného. Není-li na nemovitost již zavedena exekuce vnucenou správou, jest přípustná na peněžité užitky z nemovitosti exekuce dle §u 294 a násl. ex. ř., třebas nebyly ještě splatny a poukázány.
(Rozh. ze dne 17. června 1924, R I 501/24.)
Soud prvé stolice povolil ku vydobytí peněžité pohledávky exekuci zabavením pohledávání, náležejícího povinné straně proti poddlužníku, Měšťanskému pivovaru v P., na požitcích z práva várečného, připadajících na jednu třetinu domu čp. 208, splatných v létech 1924 až včetně 1928. Rekursní soud k rekursu poddlužníka (Měšťanského pivovaru v P.) exekuční návrh zamítl. Důvody: Rekursu poddlužníkovu nelze odepříti oprávnění. Pokud jde o oprávnění poddlužníka k rekursu vůbec a v tomto případě zvláště, nutno připomenouti, že podle §u 294 ex. ř. může poddlužník platební zápovědi rekursem napadnouti. Toto právo rekursní nepřísluší mu však pouze tehdy, když ho povolení exekuce protiprávně zatěžuje neb udělují se mu příkazy neospravedlněné, nýbrž i tehdy, když povolení exekuce neodpovídá zákonu, a to i v tom případě, když dlužník sám povolení exekuce rekursem nenapadá. A o případ takový zde právě běží. Návrh exekuční domáhá se povolení exekuce zabavením a přikázáním k vybrání pohledávání, náležejícího povinné straně proti poddlužníku Měšťanskému pivovaru v P., na požitcích z práva várečného připadajících na jednu třetinu domu č. p. 208 a splatné v létech 1924 až včetně 1928. Vymáhající věřitel navrhuje tedy povolení exekuce ve smyslu §u 294 a dalších ex. ř. Tento způsob exekuce však v případě tomto přípustným není. Nahlédnutím do knihy pozemkové bylo totiž soudem rekursním zjištěno, že na listu A-II odd. v knih. vložce čís. 200 pozemkové knihy pro katastrální obec P. jest poznamenáno, že s vlastnictvím domu čp. 208 jest spojeno právo várečné ohledně Měšťanského pivovaru, zapsaného v knihovní vložce čís. 26 v P. Dle zápisu tohoto tvoří tudíž právovárečné právo podstatnou součást knihovního tělesa, zapsaného v knihovní vložce čís. 200 kat. obce P. a jest proto jako nemovitá věc s domem č. p. 208 spojeno. V důsledku tohoto stavu věcí jsou však užitky, jež právo toto poskytuje, užitky domu č. p. 208 a, dokud tyto splatny а k výplatě poukázány nejsou, nemohou býti předmětem exekuce podle §u 294 a násl. ex. ř., nýbrž možno na ně jako na užitky, jež s domem jsou spojeny, vésti exekuci jen vnucenou správou. Soud prvé stolice neprávem povolil navrhovanou exekuci po zákonu nepřípustnou a bylo proto rekursu poddlužníkovu vyhověti a návrh exekuční zamítnouti.
Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a uložil rekursnímu soudu, by, nehledě k použitému zamítacímu důvodu, znovu o rekursu rozhodl.
Důvody:
Pokud rekurent napadá usnesení rekursního soudu proto, že přiznává poddlužníku právo rekursu i proti povolení exekuce, ačkoli povinný rekursu nepodal, jest stížnost neopodstatněna a poukazuje se v tomto bodě na případné důvody napadeného usnesení, jež vývody rekurentovými nejsou nikterak vyvráceny. Naproti tomu jest rekurs odůvodněn, pokud napadá stanovisko rekursního soudu, že navržená a prvním soudem povolená exekuce zabavením a přikázáním k vybrání požitků, plynoucích z práva várečného, patřícího k ideální třetině domu čís. 208 v P., není přípustná, protože jde o užitky z nemovitosti a užitky ty nejsou dosud ani splatny ani k výplatě poukázány. Názor rekursního soudu, že na tyto požitky lze vésti jen exekuci vnucenou správou, není správným. Podle §u 103 ex. ř. jest jiná exekuce, než exekuce vnucenou správou na plody a výnos nemovitosti jen tehdy nepřípustna, byla-li na nemovitost zavedena již vnucená správa a správa tato trvá. Z tohoto ustanovení plyne, že, nenastal-li uvedený případ, jest na užitky z nemovitostí plynoucí i jiná exekuce přípustna, najmě, jde-li o užitky, záležející, jako v případě, o který se jedná, v užitcích peněžitých, že jest přípustna také exekuce po rozumu §u 294 a násl. ex. ř. Okolnost, že požitky s nemovitostí spojené, nejsou ještě splatny a poukázány, vedení exekuce podle §u 294 a násl. ex. ř. nevadí, ježto § 299 ex. ř. má právě takový případ na mysli a ustanovuje, že zástavní právo na pohledávce záležející z běžných platů vztahuje se i na platy, které teprve v budoucnosti dopadnou. Rekursní soud zamítnuv tedy, ač není tu případu §u 103 ex. ř., návrh na exekuci podle §u 294 a násl. ex. ř., pochybil a dovolací rekurs jest opodstatněn.

Citace:

č. 3983. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 957-958.