Čís. 3572.

O nároku otce, by osvobozen byl od placení výživného manželským nezletilým dětem, jest jednati v řízení nesporném.

(Rozh. ze dne 4. března 1924, R II 63/24.) Návrhu Osvalda L-а, by byl zbaven povinnosti, platiti vyživovací
příspěvky na svou zletilou manželskou dceru Alžbětu a nezletilou manželskou dceru Markétu, vyhověl poručenský soud potud, že osvobodil otce povinnosti platiti vyživovací příspěvek dceři Alžbětě ode dne její zletilosti, ohledně nezletilé dcery Markéty návrh zamítl. Ku stížnosti otce zrušil rekursní soud napadené usnesení i s předchozím řízením a odmítl návrh. Důvody: Rozhodovati o nároku by byl osvobozen od placení výživného svým dětem, patří na pořad práva. Okresní soud měl tedy vysloviti, že není k projednání stěžovatelova návrhu а k rozhodnutí o něm povolán. Okresní soud však věc projednal a o ní také rozhodl. Postup tento trpí zmatečností, ku které má i soud vyšší v každém období přihlížeti (§ 42 j. n.). Používaje příležitosti podané stížnosti zrušil proto rekursní soud provedené jednání i vydané rozhodnutí (§41 a 42 j. n.) a návrh stěžovatelův odmítl (§ 478 c. ř. s.). Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a uložil rekursnímu soudu, by o stížnosti otce znovu rozhodl.
Důvody:
Nelze přisvědčiti všeobecně vyslovenému názoru soudu rekursního, že rozhodovati o nároku otce, by osvobozen byl od placení výživného dětem, patří na pořad práva, neboť názor tento, pokud jde o nezletilé děti, nemá v zákoně opory, ježto rozhodovati o výživném jejich a tedy i o pominutí tohoto výživného patří zcela nepochybně do mimosporného řízení. Z toho plyne, že ohledně nezl. Markéty L-ové o pominutí povinnosti jejího otce, platiti jí dále výživné, rozhodovati náleží soudci mimospornému, poněvadž rozhodnutí to závisí jedině na řešení právní otázky, zda tato nezletilá jest již s to, sama se živiti. Pokud jde o dceru Alžbětu, nyní již zletilou, napadeno bylo rozhodnutí soudu prvé stolice jen potud, pokud v něm vysloveno bylo zaniknutí povinnosti otce, platiti jí výživné, od její zletilosti a nikoli již od podání návrhu stěžovatele na vyslovení zániku této povinnosti. Poněvadž usnesení to dcerou Alžbětou nebylo napadeno, nabylo, pokud jde o dobu od dosažení zletilosti, moci práva. Ohledně doby dřívější jde však i tu o výživné nezletilé dcery, o němž zase jedině soudce mimosporný může rozhodovati. Jeví se proto napadené usnesení, odkazující rozhodnutí o otázce zániku povinnosti otce ku placení výživného jeho nezl. dětem na pořad práva, protizákonným a bylo je zrušiti.

Citace:

Rozhodnutí č. 3572. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 342-343.