Čís. 3879.

Třebas se výrok prvého soudce, nevyhověvší námitce zahájené rozepře, stal právoplatným, ježto si nebylo do něho stěžováno, jest dovolacimu soudu přihlížeti k námitce z úřadu.
Jde o tutéž rozepři, domáháno-li se v prvé žalobě zaplacení dluhu
vůbec, v druhé žalobě pak zaplacení dluhu pod exekucí na zavazenou nemovitost.
(Rozh. ze dne 21. května 1924, R I 291/24.)
Proti žalobě o 20.000 Kč, zadané na okresním soudě v M., vznesla
žalovaná námitku věcné nepříslušnosti a rozepře zahájené. Soud prvé stolice námitce rozepře zahájené nevyhověl, vyhověl však námitce věcné nepříslušnosti a žalobu odmítl. Rekursu žalobcovu, napadajícímu
pouze rozhodnutí o námitce věcné nepříslušnosti, rekursní soud
vyhověl a námitku zamítl, ponechav usnesení prvého soudu o námitce zahájené rozepře netknutým.
Nejvyšší soud k dovolacímu rekursu žalované zrušil usnesení obou nižších soudů a odmítl žalobu.
Důvody:
S poukazem na rukojemství žalované podal na ni žalobce jako osobní dlužnici dvě žaloby z téhož právního důvodu a to u okresního soudu v M. 16. září 1923 a u krajského soudu v Č. 17. září 1923. Tato žaloba byla doručena žalované 19. září 1923, ona teprve 26. září 1923. Žalobce omezuje ovšem v žalobě u okresního soudu v M. exekuční nárok na hypotéku, t. j. na vložku čís. 198 v K., patřící žalované. Než tím neuplatňuje žalobce zástavního práva, jež vůbec není sporno, ve smyslu §u 81 j. n., nýbrž prohlašuje pouze, že, dojde-li po vydání rozsudku k exekuci, omezí ji na onu realitu. Nejde tedy o věcnou žalobu ve smyslu §u 81 j. n., nýbrž o osobní žalobu na zaplacení 20.000 Kč s příslušenstvím. Týž právní ráz má spor, zahájený u krajského soudu v Č. Předmět obou rozepří jest tedy totožný a rovněž strany v obou sporech jsou tytéž, pročež projednání procesu na okresním soudě v M. zabránil dle §§ 232 a 233
c. ř. s. spor, zahájený již 19. září 1923 na krajském soudě v Č., který v době skončení jednání na okresním soudě, t. j. 21. listopadu 1923, ještě nebyl vyřízen rozsudkem ze dne 31. prosince 1923, který nabyl moci práva. Přes to, že se výrok prvého soudce, že se námitce zahájené rozepře nevyhovuje, stal právoplatným, bylo k ní podle §u 240 c. ř. s. hleděti z úřední moci. Za tohoto stavu věci není potřebí, zabývati se vývody dovolacího rekursu o věcné příslušnosti procesního soudu.

Citace:

Rozhodnutí č. 3879. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 807-807.