Čís. 3876.Byl-li se žalobou o plnění spojen návrh na zjištění předurčujícího právního poměru, nelze jeho přípustnost posuzovati podle §u 228 c. ř. s., nýbrž podle §u 236 c. ř. s.(Rozh. ze dne 20. května 1924, Rv I 323/24.)Žalobce domáhal se na dědici, jemuž byla již odevzdána pozůstalostJosefy V-ové: 1. zjištění, že prohlášení žalobce ze dne 22. června 1916a projednání pozůstalosti po Josefě V-ové, dne 10. června 1916 zemřeléze zákona, pak odevzdání pozůstalosti žalovanému v základě dohodyze dne 22. června 1916 jsou bez právního účinku vůči žalobci a neplatné a odevzdací listina okresního soudu ze dne 17. října 1916 žejest proti žalobci bez právního účinku, 2. by uznáno bylo právem, žežalobci přísluší v základě poslední vůle Josefy V-ové ze dne 17. března1903 polovice pozůstalostního jmění po Josefě V-ové a že jest žalovanýpovinen vydati žalobci polovici pozůstalosti po Josefě V-ové. Žalobuopíral žalobce o závěť zůstavitelky, nalezenou po projednání pozůstalosti, v níž byl ustanoven dědicem žalobce i žalovaný, každý ku polovině pozůstalosti. Procesní soud prvé stolice žalobě ad 1.vyhověl, žalobu ad 2. zamítl. Odvolací soud zamítl žalobu ad 1,vyhověl jí však ad 2. Nejvyšší soud nevyhověl dovolání žalovaného, k dovolání žalobcovu pak obnovil ve výroku ad 2 rozsudek prvéhosoudu a uvedl v tomto směru v důvodech:Odvolací soud vyhověl odvolání žalovaného a zamítl I. odstavecžalobního žádání, maje za to, že jde o žalobu určovací dle §u 228 c. ř. s.,jejíž základní podmínkou jest, aby měl žalobce právní zájem, aby určitýprávní poměr nebo určité právo bylo zjištěno dříve, než lze žalovatio plnění, žalobci prý však takový právní zájem na určení, kterého sevedle plnění domáhá, nelze přiznati. Dle žalobní prosby domáhá se žalobce netoliko zjištění, že jeho prohlášení ze dne 22. června 1916 a projednání pozůstalosti po jeho matce a odevzdání pozůstalosti žalovanému na základě dohody ze dne 22. Června 1916 jsou vůči němu, žalobci, bez právního účinku a neplatná, jakož i dalšího zjištění, že žalobci přísluší podle poslední vůle jeho zemřelé matky Josefy V-ové zedne 17. března 1903 polovice pozůstalostního jmění po ní, nýbrž domáhá se také výroku, že jest žalovaný povinen, vydati mu (žalobci)polovici tohoto pozůstalostního jmění. Z této žalobní prosby jest patrno, že nejde tu o žalobu určovací dle §u 228 c. ř. s., nýbrž o plnění,která jest arci spojena s návrhem na určení předurčujícího právníhopoměru, na který zakládá žalobce svou další prosbu a na němž závisínárok na plnění. Takový samostatně neuplatňovaný nárok určovacídlužno posuzovati podle §u 236 c. ř. s. a nikoli podle §u 228 c. ř. s.,neboť nezáleží na tom, zda učinil ho žalobce, předbíhaje spornému jednání. Není proto pro něj třeba podmínek určovací žaloby, totiž zvláštního právního zájmu na rychlém zjištění, stačí, že právní poměr, jehožurčení se navrhuje, jest sporný a má pro uplatněný nárok na plněnípovahu předurčující.