Čís. 3794.

Sudiště dle §u 88, odstavec prvý j. n.
Listinný průkaz nemusí obsahovati projevy obou stran.
Zněl-li objednací lístek v ten rozum, že zaplatiti jest určité osobě s udáním jejího bydliště (panu X, Praha), není ještě založena podpisem jeho příslušnost dle §u 88, odstavec prvý, j. n.
(Rozh. ze dne 30. dubna 1924, R I 305/24.)
Opíraje se o doslov objednacího lístku »Zahlbar nach Interessentenvorführung an Slaviafilm Prag«, zadal žalobce žalobu o zaplacení za dodané filmy u obchodního soudu v Praze. Námitce místní nepříslušnosti soud prvé stolice vyhověl, rekursní soud ji zamítl.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Soud rekursní vychází z názoru, že podpisem objednacího lístku ze dne 19. ledna 1923 dohodly se strany, že cena objednací se má platiti v Praze. Ale výklad listiny té, jak si ho rekursní soud osvojil, je
mylný. Doložka objednacího lístku zní doslova »Zahlbar nach Interessentenvorführung an Slaviafilm Prag«. Dle doslovu je tedy určena doložkou jednak doba splatnosti »po předvedení interessentům« a pak komu se má platiti, totiž adresa příjemci platu »an Slaviafilm Prag«. Kde se platiti má, není v doložce uvedeno. Není tu při slově »Prag« předložky »in«, která by mohla naznačovati, že není slovo »Prag« jen součástí adresy příjemce platu (čl. 325 obch. zák. a § 905 odstavec druhý obč. zák.), nýbrž, že se vztahuje i ke slovu »zahlbar« (in Prag). Je-li tedy slovo »Prag« jen součásti adresy příjemce platu, nelze říci, že jím mělo býti stanoveno také zvláštní místo splatnosti. Tak listina sama výkladu, že se stala jí úmluva o místě splatnosti, nesvědčí. Žalobkyně netvrdila, že úmluva o splatnosti v Praze stala se vedle listinného prohlášení ústně, míní jen, že podpisem listiny se tak stalo. Ale tomu právě doslov nesvědčí. Také úmysl stran, aby doložkou stanoveno bylo zvláštní místo splatnosti, není z listiny patrným a pravidla poctivého styku právního svědčí také opačnému výkladu. I když se u kupce musí předpokládati, že pozorně čte písemné prohlášení, jež podpisuje, nemohl z doslovu doložky seznati, že se mělo o místě splatnosti státi zvláštní ustanovení se všemi jeho důsledky, a proto nelze poctivě podpisateli uložiti v tom směru nějaký závazek.

Citace:

č. 3794. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 673-674.