Čís. 3557.

Náhradový zákon ze dne 8. dubna 1920, čís. 329 sb. z. a n.
Předpis §u 37 náhr. zák. vztahuje se zásadně pouze na majetek státní, záborem nenabytý; tedy buď již z původu státní, anebo sice teprve za platnosti záborového zákona nabytý, avšak nezabraný nebo sice zabraný, ale k jinému účelu než k přídělu půdy nabytý.
(Rozh. ze dne 4. března 1924, R I 102/24.)
Do výpovědi Státního pozemkového úřadu dané pachtýřce dvora S., stěžovala si pachtýřka dovozujíc, že dvůr S. jest vyloučen ze záboru. Rekursní soud stížnosti nevyhověl, Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu. Důvody. Stěžovatelka přehlíží, že sama v stížnosti k rekursnímu soudu, na niž se i v dovolací stížnosti odvolává, tvrdí, že Státní pozemkový úřad půdu 1414 ha, v níž zahrnut i dvůr S., o nějž jde, a která mu byla bezplatně kupujícími odevzdána, již také přidělil, a že ji tedy, jak stížnost úřední zprávou Státního pozemkového úřadu v novinách uveřejněnou sama doložila, nabyl pro příděl, takže se § 37 náhr. zák. pak vůbec na ni nevztahuje. Neboť když půda byla zabrána a Státní pozemkový úřad nabyl ji pro příděl oboustrannou dohodou s majitelem, na místo aby mu ji odňal jednostranným právním aktem, k němuž ho zákon opravňuje, jde o postup ve smyslu zákona záborového a přídělového, kdežto § 37 n. n. zák. náhr. vztahuje se jen na majetek státní, záborem nenabytý, tedy buď již z původu státní, anebo sice teprv za platnosti záborového zákona nabytý, avšak nezabraný, nebo sice zabraný ale k jinému účelu, než k přídělu nabytý. Kdyby stanovisko stěžovatelky mělo býti správným, nemohlo by vůbec k přídělu zabraného majetku dojíti, protože by se každý vypovězený hospodář mohl stejným právem odvolávati na to, že nyní nabyl půdy té stát, an ji Státní pozemkový úřad převzal, tím však, že půda ta ze záboru vystoupila, an zábor proti státu nepůsobí. To však jsou důsledky mařící účel agrární reformy a jest nehorázností i pouhé pomyšlení, že by zákon takto sama sebe byl desavouovati chtěl. Doložiti jen dlužno, že i majetek, státu bez náhrady připadlý, o němž v §u 37 náhr. zák. vzhledem k §u 9 záb. zák., ovšem později mírovými smlouvami v tom ohledu změněnému, jest řeč, patří pravidelně k majetku již před vydáním záborového zákona státem nabytému, ježto dle zákona ze dne 12. srpna 1921, čís. 354 sb. z. a n. nabytí to datuje dnem 28. října 1918 (§ 7).

Citace:

Rozhodnutí č. 3557. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 322-323.