Čís. 3521.

Ku povolení zajišťovací exekuce eráru pro osobní daň dosud nepředepsanou, ale již splatnou, není třeba exekučního titulu; stačí osvědčení »hrozících inkvisicí«.
(Rozh. ze dne 26. února 1924, R I 98/24.) Ku zajištění osobní daně, která pro léta 1921 a 1922 bude předepsána 140 000 Kč, domáhal se erár povolení zajišťovací exekuce zabavením pohledávky dlužníka. Soud prvé stolice exekuci povolil, rekursní soud exekuční návrh zamítl. Důvody: Při povolování
a provádění exekuce dlužno šetřiti předpisů exekučního řádu potud, pokud podle platných předpisů má místo soudní řízení, by nároky a pohledávky takové byly zajištěny a vydobyty. V tomto případě jde o zajištění osobní daně, která pro rok 1921 a 1922 bude činiti 140 000 Kč. Článkem III. uvoz. zák. k exekučnímu řádu byly v platnosti zachovány předpisy o vymáhání daní a jiných dávek k účelům veřejným, jakož i jiných dávek, zákonem co do vymáhání daním na roveň postavených. Exekučním titulem ve smyslu exekučního řádu jsou dle §u 1 čís. 13 ex. ř. výkazy nedoplatků o přímých daních a poplatcích, jakož i o přirážkách zemských, okresních a obecních, nabyly-li moci práva a staly-li se vykonatelnými. K exekučním titulům tohoto druhu dlužno čítati také platební rozkazy o osobní dani z příjmů (§ 76 zákona ze dne 25. října 1896, čís. 220 ř. zák). Přípis berní správy v S. ze dne 10. dubna 1923, návrhu na povolení exekuce přiložený, není vůbec exekučním titulem, ježto z něho nelze seznati kromě osoby toho, kdo jest oprávněn a kdo jest zavázán, také předmět, způsob, objem a čas dlužného plnění (§ 7 ex. ř.) a, obsahuje-li návrh na povolení exekuce mimo zvláštní údaje a doklady jinak předepsané určité uvedení nároku, pro který exekuce státi se má, a exekučního titulu jej vykazujícího (§ 54 čís. 2 ex. ř.). Těmto zákonným ustanovením v tomto případě nebylo vyhověno.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.

Důvody:

Nemůže býti pochybnosti o tom, že platnost dvorních dekretů ze dne 18. září 1786, čís. 577 písm. c) sb. z. s. a ze dne 24. října 1806, čís. 789 sb. z. s. ohledně možnosti zajištění erárních pohledávek ex. řádem nebyla dotčena, nýbrž že ustanovením čl. III. uvoz. zák. k ex. řádu tyto dvorní dekrety v platnosti byly zachovány. Otázkou jest pouze, zda způsob zajištění, který vymáhající věřitelka ku zajištění svého nároku z dosud nepředepsané osobní daně z příjmů za rok 1921 a 1922 ve výši 140 000 Kč volila, t. j. exekuce zajišťovací dle předpisu ex. řádu jest podle stavu věci zákonně přípustným, když dle odstavce druhého čl. III. uvoz. zákona k ex. řádu také ku zajištění erárních pohledávek v úvahu přicházejí předpisy ex. řádu. Otázku tuto zodpověděl soud rekursní záporně z toho důvodu, že vymáhající věřitel pro pohledávku, o jejíž zajištění žádá, nemá dosud exekučního titulu, ku povolení zajišťovací exekuce dle předpisu ex. řádu potřebného. Tento náhled nelze sdíleti, poněvadž dle svrchu uvedených dvorských dekretů, na základě kterých vymáhající věřitel, správně strana ohrožená, za povolení exekuce zajišťovací žádá, není nějakého exekučního titulu potřebí, nýbrž stačí osvědčení hrozících inkvisicí (Dartuung hangender Inquisitionen) a toto osvědčení se v tomto případě skutečně přípisem berní správy v S. ze dne 10. dubna 1923 stalo.

Citace:

Rozhodnutí č. 3521. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 271-272.