Čís. 3509.

Sudiště dle §u 104 j. n. jest v zásadě sudištěm na výběr a to i tehda, když se strany podrobily určitému soudu »neodvolatelně«.
(Rozh. ze dne 19. února 1924, R II 33/24.).
Žalobce podal žalobu na žalovaného polského obchodníka u krajského soudu v Olomouci, odůvodniv místní příslušnost §em 99 j. n. K námitce žalovaného, že pro spory z obchodního spojení stran bylo dle obchodních podmínek umluveno výhradně sudiště u pražských soudů, soud prvé stolice žalobu pro místní nepříslušnost odmítl. Rekursní soud zamítl námitku místní nepříslušnosti.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.

Důvody:

Odstavcem 8. obchodních podmínek, jenž zní v českém překladě: »Vzešly-li by z našeho obchodního spojení spory, pro něž by nebyl dle odstavce 5. těchto podmínek výlučně příslušným rozhodčí soud, podrobujeme se, jakož i komitent podpisem těchto podmínek po rozumu §u 104 j. n. příslušnosti Pražských soudů«, jakož i zněním téhož odstavce česky stylisovaných obchodních podmínek: »Pro případ, že by z obchodního spojení našeho vzešly spory, které by nepodléhaly výlučně soudu rozhodčímu ve smyslu odstavce 5. těchto podmínek, podrobuje se komitent neodvolatelně podpisem, těchto podmínek ve smyslu §u 104 j. n. pravomoci soudů Pražských, takže soudy tyto stanou se příslušnými, jakmile i banka k této prorogaci se strany komitentovy — aniž by měla povinnost o tom ho vyrozuměti — přistoupí«, ustanovuje se pouze sudiště dané na výběr a nikoli sudiště výlučné. Jestiť sudiště dle §u 104 j. n. — a o takové se zde jedná — v zásadě sudištěm na výběr, neboť je zařazeno v jurisdikční normě mezi sudišti na výběr danými (§§ 86—104 j. n.). Podrobily-li se strany podepsáním zmíněných obchodních podmínek pravomoci soudů Pražských, neznamená to, — byť i podrobení to bylo »neodvolatelno«, — že by veškeré jiné soudy, dle zákona příslušné, byly z pravomoci vyloučeny. Bylo by tomu jen
tehdy tak, kdyby úmluva stran výslovně vylučovala každý jiný soud mimo soud smluvený způsobem, vylučujícím každou pochybnost. Z předložených obchodních podmínek nelze však takovou výlučnost pravomoci Pražských soudů vyčísti. Ujednání zmíněné opracuje proto žalobkyni, by dle své volby žalovala žalovaného buď u sudiště smluveného, nebo zákonného. Zákonným sudištěm je však i sudiště dle §u 99 j. n. a mohla ho proto žalobkyně plným právem použíti.

Citace:

Rozhodnutí č. 3509. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 255-255.