Čís. 3597.

Dosavadní dlužník zůstává, jak v případě §u 1406 obč. zák., tak v případě §u 1409 obč. zák. zavázán, dokud nebyl zvláštním prohlášením, byť se i stalo jen konkludentním činem, ze závazku propuštěn. Pouhým přijetím nového dlužníka věřitelem se ještě nesprošťuje.
(Rozh. ze dne 11. března 1924, Rv I 1473/23.) Žalobkyně ujednala obchod o dodání zboží s veřejnou společností J. Smlouvou ze dne 20. prosince 1919 převzala onen obchod ke splnění nově utvořená veřejná společnost H., jejímiž veřejnými společníky byly osoby, různé od společníků firmy J. Veřejná obchodní společnost J. koncem roku 1919 zanikla. Žalobkyně zřídila dle úmluvy u banky akreditiv ku zaplaceni kupní ceny. Zboží však nebylo dodáno, čímž žalobkyně utrpěla škodu, ježto akreditiv ležel po drahnou dobu u banky. Žalobu o náhradu škody proti bývalým veřejným společníkům firmy J. procesní soud prvé stolice zamítl, odvolací soud jí vyhověl.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Je zjištěno, že obchod sardinkami původně byl dojednán s firmou J. a není sporu o tom, že smlouvou ze dne 20. prosince 1919 onen obchod převzala ke splnění nově utvořená firma H., jejímiž veřejnými společníky byly osoby různé od společníků firmy J. Lze ponechati stranou otázku, zda byl převzat jenom tento obchod, jak má asi za to odvolací soud, odkazuje na § 1406 obč. zák., či zda nejde o případ §u 1409 obč. zák. (čl. 1 obch. zák.), totiž o převzetí jmění nebo podniku, neboť v obou případech zůstává dosavadní dlužník zavázán, pokud nebyl zvláštním prohlášením, byť i se stalo jen konkludentním jednáním (§ 863 obč. zák.) anebo zvláštní úmluvou ,(§ 1410 obč. zák.) ze závazku propuštěn. Stanoví totiž §u 1406 odstavec druhý obč. zák., že v případech pochybných jest pokládati převzetí dluhu, věřiteli prohlášené, za ručení vedle dosavadního dlužníka, a § 1409 obč. zák., že, kdo převezme jmění nebo podnik, odpovídá bez újmy dalšího ručení zcizitelova. Pouhým přijetím nového dlužníka, i kdyby se tedy skutečně bylo stalo, nebyla ještě nijak sproštěna firma J. svých povinností z dodací smlouvy. Jelikož plněno nebylo, ručí také ona, a jelikož byla rozpuštěna, její veřejní společníci (čl. 112 a 146 obch. zák.) za škodu z prodlení, najmě tedy též za útraty zřízeni akreditivu, při čemž se připomíná k námitce dovolatele, že žalobkyně prý nezachovala se dle předpisu čl. 356 obch. zák., že žalobkyně volbu vykonala žalobou a že v tomto případě udělení dodatečné lhůty dle čl. 356 obch. zák. zapotřebí nebylo, jelikož firma J. před podáním žaloby (13. srpna 1920) již dávno neexistovala, obchod přenechala firmě jiné a od ní splnění očekávati se tedy vůbec nedalo. Za těchto okolností jsou žalovaní povinni, žalobkyni hraditi škodu z prodlení firmy J. a nahraditi jí tedy nejen provisi, nýbrž i úroky akreditovaného peníze.

Citace:

Rozhodnutí č. 3597. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 371-372.