Čís. 3772.Předpis §u 46 zák. o úrazovém pojištění dělnickém ze dne 28. prosince 1887, čís. 1 ř. zák. na rok 1888, nedoznal změny novým doslovem §u 1315 obč. zák.(Rozh. ze dne 24. dubna 1924, Rv II 789/23.)Žaloba havíře na báňskou společnost o náhradu škody, ježto utrpělv dole úraz zaviněním žalované společnosti (§ 1315 obč. zák.), byla zamítnuta soudy všech tři stolic, Nejvyšším soudem z těchtodůvodů:Dovolání, provádějíc dovolací důvod dle čís. 4 §u 503 c. ř. s., spatřuje nesprávné právní posouzení v názoru odvolacího soudu, že ustanovení §u 46 zák. o úraz. poj. děln. ze dne 28. prosince 1887, čís. 1 ř. z. z roku 1888, vylučuje v tomto případě použití předpisu §u 1315 obč. zák. Než vývodům dovolacím, pokud snaží se dolíčiti, že novelisovaným zněním §u 1315 obč. zák., zejména použitím v něm slova »vůbec« (überhaupt), bylo uloženo každému zaměstnavateli bezpodmínečně a bez výjimky ručení za zřízence nezdatné a že platí tento předpis také o podnicích, podléhajících nucenému pojištění úrazovému — nelze přisvědčiti. Předpis §u 46 zák. ze dne 28. prosince 1887, čís. 1 ř. zák. z r. 1888 nepozbyl účinnosti novelisací §u 1315 obč. zák., který, jsa předpisem všeobecným, platí jen v případech, jež nejsou upraveny zákony zvláštními. Dovolání svými vývody a úvahami o tom, že ustanovení §u 46 cit. zák. nesrovnává se s moderními názory o sociálním pojištění a že v nových osnovách zákonných o všeobecném pojištění již není pojata výsada podnikatelů, že neručí za úkony svých nezdatných a nezpůsobilých zaměstnanců, nikterak nedoličuje, že toto ustanovení bylo ve skutečnosti zrušeno a ze znění §u 1315 obč. zák. k takovému závěru logicky dospěti nelze. Naopak jest uvážiti, že původní zákony o úrazovém pojištění dělnickém, ze dne 28. prosince 1887 čís. 1 ř. z. z roku 1888 a ze dne 21. srpna 1917, čís. 363 ř. z. byly podstatně doplněny zákonem ze dne 10. dubna 1919, čís. 207 sb. z. a n. a že předpisy dřívějších zákonů, pokud nebyly jinými nahraženy, zůstaly zachovány vesvé účinnosti, což platí také o ustanoveních §§ 45 a 46 zákona ze dne 28. prosince 1887, čís. 1 ř. z. z roku 1888, které novým zákonem vůbec nebyly dotčeny. Z uvedeného plyne, že žalobce nemůže se pro svůj nárok proti žalované společnosti dovolávati ustanovení §u 1315 obč. zák., když bylo zjištěno, čemuž ani neodporuje, že úraz utrpěl při provozování horního podniku žalované společnosti, že tedy byl úraz v příčinné souvislosti s provozem podniku a že žalobce jako horník podléhal dle čl. II. zákona ze dne 10. dubna 1919, čís. 207 sb. z. a n. úrazovému pojištění. Jde tu tedy zřejmě o tak zvaný úraz podnikový dle čl. II. tohoto zákona.