Čís. 3518.

Povinný díl jest vypočítati podle počtu všech osob podle zákona k dědictví povolaných, třebas některé z nich dědické přihlášky nepodaly. Nárok na povinný díl pomíjí vzdáním se pouze tehdy, stalo-li se podle §u 551 obč. zák..
(Rozh. ze dne 20. února 1924, Rv I 1612/23).
Žalobu o doplnění povinného dílu oba nižší soudy zamítly, ježto žalobce dostal již svůj povinný díl, při čemž vzaly za základ výpočtu povinného dílu všech osm dětí zůstavitelky, a to i ty z nich, jež nepodaly dědické přihlášky. Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.

Důvody:

Nesprávné právní posouzení věci vytýká žalobce proto, že při výpočtu povinného dílu byl vzat zřetel i na dědice, kteří se k pozůstalosti nepřihlásili a tudíž — podle žalobcova mínění — se dědictví vzdali. Než tento názor není správný. Praví sice § 767 obč. zák., že nemá nároku na povinný díl, kdo se dědictví vzdal. Ale ustanovení to je vykládati v souvislosti s §em 551 obč. zák., který předpokládá, že vzdání se dědictví se stalo předem, to jest, jak III. dílčí novela k obč. zák. ještě výslovně zdůrazňuje, ačkoli podle ustáleného výkladu tohoto místa zákona v praxi a nauce o tom ani před tím již nebylo pochyby, aby se stalo úmluvou se zůstavitelem. Takové úmluvy žalobce ani netvrdil. Jí na roveň postaviti opominutí dědické přihlášky, příčilo by se jasnému doslovu §u 551 obč. zák. a předpisu §u 120 nesp. říz. Tam jest ovšem stanoveno, že se k nárokům dědiců, kteří byli k projednání pozůstalosti obesláni, ale přes to dědické přihlášky nepodali, dále nepřihlíží a že se pozůstalost projedná jen s dědici se přihlásivšími. Ale opominutím dědické přihlášky nepozbývají obmeškalí dědicové za všech okolností (§ 120, odstavec druhý, § 128, posl. věta, § 179 nesp. pat.) svého dědického práva, zejména nelze o nich míti za to, že se ho bezpodmínečně zřekli a dokonce zřekli úmluvou se zůstavitelem, neboť je jim zůstaveno, by dědická práva po případě i dodatečně ještě uplatňovali. Nepochybil proto odvolací soud, vysloviv právní názor, že povinný díl je vypočítati podle počtu všech osob podle zákona k dědictví povolaných, třebaže některé z nich dědické přihlášky nepodaly.

Citace:

Rozhodnutí č. 3518. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 268-268.