Čís. 3909.

K žalobě o zmatečnost podle §u 529 čís. 2 c. ř. s. jest oprávněn pouze ten, kdo v provedeném řízení postrádal zastoupení, nikoliv však jeho řádně zastoupený odpůrce.
(Rozh. ze dne 27. května 1924, Rv II 337/24.)
Žalobě o zmatečnost podle §u 529 čís. 2 c. ř. s. bylo oběma nižšími soudy vyhověno. Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou nižších soudů a žalobu odmítl.
Důvody:
Ani soud prvé stolice, ani soud odvolací nedotýkají se ve svých rozhodnutích otázky, zda žalobce jest podle zákona vůbec oprávněn k této žalobě o zmatečnost, dovozuje zmatečnost rozhodnutí z té skutečnosti, že nikoli on, nýbrž žalovaná společnost nebyla v tomto řízení náležitě zastoupena; kdyby byla první stolice při předběžném zkoumání zákonných podmínek této žaloby, jak předepsáno §em 538 c. ř. s., o této otázce správně podle zákona uvažovala, byla by musila dospěti k závěru, že se žalobě nedostává zákonem přípustného odpůrčího důvodu
(§ 529 čís. 2 c. ř. s.), což by bylo arciť vésti musilo k jejímu odmítnutí po rozumu §u 538 (§ 543) c. ř. s. Žaloba o zmatečnost jest mimořádným právním prostředkem, sloužícím k tomu, by jí přivoděno býti mohlo zrušení právoplatného soudního rozhodnutí, a připouští se jen ze dvou v §u 529 c. ř. s. blíže naznačených důvodů. Oba tyto odpůrčí důvody vztahují se k nejpodstatnějšímu základu soudního rozhodnutí, jenž mu scházeti nesmí; rozhodnutí musí vycházeti od soudce, jenž není podle zákona ze soudcovské pravomoci vyloučen (§ 477 čís. 1 c. ř. s.) a může bytí vydáno jen po slyšení obou stran (§ 477 čís. 5 c. ř. s.). V tomto případě přichází ve zřetel důvod druhý. K použití onoho právního prostředku zrušovacího z tohoto důvodu může býti oprávněna jen ona strana rozepře, jež dotyčným soudním rozhodnutím ve
svém zákonem zaručeném právu na právní ochranu (obranu) byla zkrácena, a jí může býti jen ona, která v dotyčném řízení zastoupena nebyla a neměla tudíž možnosti této právní ochrany (obrany). Že tomu tak jest, vyplývá jasně již z právní povahy a účelu tohoto právního ústavu a zcela zřetelně i z předpisu §u 534 odstavec druhý c. ř. s., v němž jest ustanoveno, že lhůta k žalobě o zmatečnost, opřené o důvod §u 529 čís. 2 c. ř. s., počítá se ode dne, kdy rozhodnutí bylo straně a, není-li tato způsobilá ke sporu, jejímu zákonnému zástupci doručeno, z čehož nepochybně usuzovati jest, že zákon za stranu, k žalobě pro zmatečnost z tohoto odpůrčího důvodu oprávněnou, pokládá právě
jen onu, která v provedeném řízení zastoupení postrádala a se o rozhodnutí soudním dověděla teprve jeho doručením. To však v tomto případě neplatí ani v nejmenším o žalobci, jenž v řízení zastoupen byl; zastoupení v řízení podstrádala podle tvrzení žalobcova pouze žalovaná společnost, neboť vystupovala za ni osoba, které se platného zmocnění nedostalo. Žalobce netrpí tedy z tohoto nedostatku zmocnění, týkajícího se druhé strany, žádné právní újmy na svém nároku na právní ochranu a, používá-li přes to tohoto důvodu (§ 529 čís. 2 c. ř. s.) k uplatnění právního prostředku žaloby o zmatečnost, jenž by za jiných předpokladů jen straně žalované příslušel, pokouší se jen o to, by tímto podle zákona nepřípustným způsobem této domnělé vady řízení využitkoval ku zvrácení nepříznivého soudního rozhodnutí, jež proti němu formálně bezvadně vydáno jest. Z toho je zřejmo, že žaloba jest pro nedostatek náležitostí §u 529 čís. 2 c. ř. s. nepřípustná a není třeba vejíti v rozbor též dalších věcných námitek proti žalobě.

Citace:

č. 3909. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, číslo/sešit , s. 847-848.