Čís. 3832.

Exekuce podle §u 354 ex. ř. jest nepřípustná, jde-li o činy, zasahující do práv osoby třetí. Vymáhajícímu věřiteli přísluší pouze nárok na náhradu interese dle §u 368 ex. ř.
(Rozh. ze dne 7. května 1924, R I 322/24.) Vymáhající věřitelé navrhli proti Michalu E-ovi povolení exekuce,
by vymoženo bylo odstraněni na pastvině zřízené dřevěné kůlny a zazdění východu, z bytu Josefa F-a na týž pozemek otevřeného a by straně
povinné bylo nařízeno, by nejdéle do čtyř týdnů na pozemku zřízenou
dřevěnou stavbu odstranila a v téže době na témž pozemku otevřený východ z bytu Josefa F-a opět zazdila, jinak že jí na návrh strany vymáhající bude uložena peněžitá pokuta nebo bude uvalena na ni vazba.
Soud prvé stolice zamítl exekuční návrh, rekursní soud
exekuci povolil. Důvody: Dle §u 7 ex. ř. smí exekuce jen tehdy býti
povolena, když z exekučního titulu lze seznati mimo osobu toho, kdo
jest oprávněn a kdo zavázán, také předmět, způsob, objem a čas dlužného plnění neb opomenutí. Veškeré tyto okolnosti jsou v tomto případě v exekučním titulu obsaženy a bylo tudíž na soudu prvé stolice,
by navrhovanou exekuci povolil. Náhled prvého soudu, že odstranění
dřevěné kůlny na pozemkové parcele č. k. 1200 a zazdění východu
z bytu Josefa F-a jest pro stranu povinnou právně nemožné, jest nesprávný, neboť plnění, ku kterému se strana povinná zavázala, jest pro
ni materielně a objektivně možné, což jest směrodatným. Není-li však pro
stranu povinnou právně možné, jest zcela lhostejným, neboť pak se
neměla strana povinná zavázati k plněni, které by ji vysazovalo nebezpečí, býti pro porušení práv osob třetích žalovánu.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Rekursnímu soudu jest přisvědčiti, že plnění, jehož se vymáhající
strana na stěžovateli exekucí domáhá, není právně nemožným, a že tedy
s tohoto hlediska nebylo by proti povolení exekuce závady (§ 7 ex. ř.).
Jde však o to, zdali lze k vymožení tohoto plnění, totiž k vykonání činů,
v napadeném usnesení blíže zmíněných, povoliti, jak jest navrženo, exekuci podle §u 354 ex. ř., která jest přípustná jedině k vynucení činů,
jež nemohou býti vykonány třetí osobu a jichž vykonání zároveň výlučně závisí na vůli dlužníkově. V tomto směru nelze odepříti oprávněnosti vývodům stížnosti dovolací, jimiž přípustnost exekuce této napadá. Jde o to, by strana povinná, jak se k tomu zavázala, zazdila východ z bytu Josefa F-a a odstranila dřevěnou stavbu, na pozemku vymáhající strany zřízenou; činy tyto nelze, jak mezi stranami jest nesporno, provésti bez zásahu do práv Josefa F-a, jenž bytu i oné dřevěné stavby užívá, důsledkem čehož jest třeba k nim jeho souhlasu,
který, nebude-li dobrovolně dán, musil by býti na něm vynucen pořadem práva. Kromě toho bylo by třeba, jak stěžovatel uvádí, i souhlasu
farního úřadu. Není ovšem jisto, zda musilo by dojiti k odporu těchto
třetích osob, nicméně již onen stav věci ukazuje k tomu, že nejde o činy,
jichž vykonání by výlučně záviselo na vůli stěžovatele jako strany povinné, důsledkem čehož nelze tento pořad exekuce uznati přípustným,
takže by, ježto vymáhající strana sama uznává exekuci podle §u 353
ex. ř. za nemístnou, ji zbýval jen nárok na náhradu interese podle
§u 368 ex .ř.

Citace:

Rozhodnutítí č. 3832. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 733-734.