Čís. 3793.

V odvolatelově výtce, že procesní soud prvé stolice nepřihlížel k okolnostem, které za řízení v prvé stolici vyšly na jevo z výpovědi svědka, nelze spatřovati uplatňování novot (§ 482 c. ř. s.). Vycházel-li odvolací soud z názoru opačného, lze domáhati se nápravy dovolacím důvodem čís. 2 §u 503 c. ř. s.
(Rozh. ze dne 29. dubna 1924, Rv II 268/24.)
Oba nižší soudy zamítly žalobu o zánik exekučního nároku.
Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a vrátil mu věc, by o odvolání dále jednal a znovu rozhodl. Důvody:
Dovolání, opírajícímu se o dovolací důvody čís. 2 a 4 §u 503 c. ř. s. nelze upříti oprávnění. Dovolání vytýká rozsudku druhé stolice, že nebral zřetele k projevům žalované vůči svědku Robertu L-ovi v červnu 1923 v místnosti filiálního poštovního úřadu v P. a v bytě žalované v B., prohlásiv je za novoty, a že důsledkem toho nevyřídil odvolání po zákonu. Nelze neuznati, že odvolací soud tyto okolnosti, žalovanou stranou v odvolání přednesené, neprávem prohlásil za novoty, neboť okolnosti ty vyšly na jevo již v řízení před prvním soudem výpovědí svědka Roberta L-а, a měl k nim tudíž již prvý soudce přihlížeti, neboť soud má podle §§ 414 a 417 c. ř. s., vynášeje rozsudek, hleděti k veškerým okolnostem, které se vyskytly za řízení před prvým soudem (vysvětlivky m. spr. k §u 414), to tím spíše proto, že výpověď svědka o těchto okolnostech byla protokolována а k obsahu protokolu dlužno přihlížeti z moci úřední (§ 213 c. ř. s.). Když pominutí těchto projevů žalované bylo v odvolání vytýkáno jako nesprávné ocenění průvodů, odvolací soud však nicméně nevzal k nim zřetele a neocenil důkazu, podaného o nich svědkem Robertem L-em, prohlásiv neprávem okolnosti ty za novoty, nevyřídil odvolání po zákonu ve směru tomto a zůstalo tedy řízení odvolací kusým. Bude proto nutno, by odvolací soud odvolání znova přezkoumal v tomto směru, by zjistil, zda projevy žalované, svědkem Robertem L-em tvrzené, se staly, zda svědek L. byl
oprávněn jménem žalobkyně uzavříti se žalovanou smlouvu o vzdání se a zda i jaký vliv projevy ty měly samy o sobě a v souvislosti s projevy žalované ze dne 17. září 1922, a vzhledem k postupu pohledávky žalovanou Dr. N-ovi.

Citace:

č. 3793. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 672-673.