Čís. 3938.


Příspěvky okresní nemocenské pokladny nepožívají výsadního zákonného zástavního práva na nemovitosti, v níž byl podnik provozován pouze v prostorově nepřevážné její části.
(Rozh. ze dne 4. června 1924, R I 417/24.)
Žádost okresní nemocenské pokladny, by jí byly z výtěžku exekučního prodeje nemovitosti přikázány zadrželé příspěvky ve výsadním pořadí, exekuční soud zamítl, rekursní soud zrušil napadené usnesení a přikázal prvému soudu, by, vyčkaje pravomoci, znovu nejvyšší podání rozvrhl, a uvedl mimo jiné v důvodech: Prvý soudce nepřiznal pohledávce stěžovatelky přednostního práva. Z odůvodnění napadeného usnesení vychází na jevo, že prvý soudce, řešiv otázku, zda jsou zde předpoklady pro ono přednostní zástavní právo ve smyslu jud. čís. 150, vycházel hlavně z výměry nemovitostí, v dražbě prodané, uvažuje pokud tato výměra může býti považována za určenu k účelům pilnikářství, a pokud nikoli. Toto stanovisko není správným. Při posouzení otázky, zda nemovitost jest věnována určité živností výhradně neb aspoň převážně, jest především vzíti zřetel na to, zda celé zařízení nemovitosti jest takové, že poukazuje na živnost v ní provozovanou. V tom směru přichází zde v úvahu, že dle odhadního protokolu nemůže býti o tom pochyby, že nemovitost, prodaná veřejnou dražbou, aspoň převážně jest věnována pilnikářské živnosti а k tomuto účelu také jest zvláště zařízena. Neboť, až na to, že dlužník měl v prvním poschodí byt, jest celá nemovitost věnována pilnikářství а k tomuto také zejména zařízena. Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a uložil rekursnímu soudu, by, nehledě ke zrušovacím důvodům svého usnesení, znovu rozhodl o rekursu. V otázce, o niž tu jde, uvedl v důvodech:
Rekursní soud má neprávem za to, že nemovitost povinných dlužníků, prodaná ve veřejné dražbě, jest, ne-li úplně, aspoň převážně věnována živnosti pilnikářské a jest pro ni zvlášť zařízena. Podle odhadního protokolu jsou pilnikářské živnosti věnovány a pro ni zvláště zařízeny toliko přízemek hlavní budovy a přízemní přístavba, jejichž plocha měří úhrnem jen 126 m2 a v nichž nacházejí se jen 2 dílny o plochách, měřících 37 m2 a 23 m2. Byt v prvním patře domu (hlavní budovy) s plochou 97 m2, záležející z kuchyně, malého pokoje a velkého pokoje, nádvoří s malým sklepem, zahrada, která sama měří 415 m2, vše to s úhrnnou plochou 632 m2 jest mimo provoz pilnikářství. Celá tato nemovitost je tudíž ve skutečnosti obytným domem s nádvořím a zahradou. Z okolnosti, že v přízemí hlavní budovy a v přístavbě provozována byla živnost pilnikářská, nelze usuzovati, že tato nemovitost byla výhradně neb aspoň převážně věnována živnosti pilnikářské a pro ni zvlášť zařízena, neboť používání a zařízení živnosti této naproti používání a zařízení pro jiné účely nemá takové převahy, aby z toho byla zřejmá vůle vlastníkova, věnovati nemovitost provozu živnosti. Vymáhající věřitelka právem vystupuje proti opačnému mínění soudu rekursního, pročež dlužno její dovolací rekurs uznati důvodným.
Citace:
č. 3938. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, číslo/sešit , s. 893-894.